Předsedkyně nejvyššího sovětu EU, Ursula von der Leyenová, přivezla z Bruselu do Prahy 180 miliard z mimořádného unijního fondu. A protože jde o skutečně velký balík peněz, stojí zato podívat se, co je to vlastně za prachy a jak mají být použity.

Začneme původem těch 180 miliard. Především to nejsou peníze soudružky Uršuly, i když se tak soudružka tváří, a dokonce to nejsou ani peníze soudruhů z nejvyššího bruselského politbyra, i když se tak soudruzi tváří. Ty peníze vlastně nejsou vůbec nikoho, protože reálně neexistují. Mimořádný unijní fond bude teprve potřeba naplnit, což se nemůže odehrát jinak, než že si nejvyšší politbyro část z nich půjčí (ručit ale budeme my) a část si nechá „vyrobit“ (všechny náklady ale poneseme my). Soudruzi z bruselského politbyra nám tedy v zásadě jenom dají naše peníze, ovšem pouze když s těmi penězi budeme dělat, co soudruzi budou chtít. Moc hodní soudruzi.... A co, že to vlastně soudruzi po nás chtějí? Je to prý šest, jak dnes soudruzi rádi říkají, pilířů.

Pilíř č. 1, Digitální transformace, cena: 27, 8 mld. Kč

Pod tímto názvem si lze představit prakticky cokoli, a dokonce by se snad mohlo jednat i o něco užitečného. Při zkušenostech, které se soudruhy z Bruselu máme, je ale nejpravděpodobnější, že výsledkem bude jen vznik nových (digitálních) formulářů a dotazníků, se kterými nás budou (digitálně) obtěžovat noví, a dobře placení, úředníci.

Pilíř č. 2, Ekologie, energetika, doprava, cena: 85, 2 mld. Kč