Na Litoměřicku byla znásilněna nezletilá dívka a znásilnil ji migrant z Afriky. Ještě nedávno bych předpokládal, že něco podobného vyvolá na politické scéně bouři. Čekal bych, že si politici budou sypat popel na hlavu, že budou navrhovat opatření zajišťující, že se nic podobného už nestane, čekal bych, že budou vysvětlovat, proč ještě před dvěma měsíci prohlašovali, že k ničemu takovému u nás nemůže dojít. Dnes, po 14 dnech, se ale nic z toho neděje a vše nasvědčuje tomu, že ani dít nebude. Vypadá to, že jsme si velmi rychle zvykli, že znásilňování našich dívek (skoro ještě dětí) africkými migranty je vlastně běžné. S tichem, které v souvislosti s tímto případem panuje, kontrastovalo všeobecné pozdvižení a pohoršení politické a mediální scény nad několika ostrými slovy, kterými počastovali na sociálních sítích někteří lidé jednu veřejnoprávní novinářku za to, že se chovala jako aktivistická káča. O rozdílu mezi znásilněním místním šmejdem a šmejdem přespolním, a také o vině politiků, jsem psal jinde, takže toto téma nechám stranou. Nyní mě zajímá, jak je možné, že znásilnění mladé dívky odbude většina politiků mávnutím ruky, zatímco pár silnějších slov na sociálních sítích u nich vyvolá potřebu slovní kanonády, ve které nešetří výrazy, jako „odporné“, „nechutné“, „skandální“, „neodpustitelné“. Je to snad proto, že moji kolegové najednou začali znásilnění považovat za méně odsouzeníhodný čin než pár nadávek na Facebooku? Nejspíš tomu tak není. Pak je ovšem jediné možné vysvětlení, že hlavní roli nehrají (zlo)činy samotné, ale osoby a obsazení.

Protože u pachatelů neexistují žádné jiné rozdíly, než v rase a statutu, tak je zřejmé, že rozhodující roli mohou hrát pouze tyto veličiny. Jedinou polehčující okolností pro pachatele znásilnění je tedy skutečnost, že jde o migrujícího černocha, zatímco pro pachatele internetového „útoku“ je fakt, že jde o místního bělocha naopak okolností přitěžující.