Země jako Česko, Polsko a Maďarsko se navzdory vlastní imigrační strategii zdráhají říci, že jde o společný evropský bezpečnostní problém, který je smrtelně ohrožuje. Do té míry ctí právo jednotlivých zemí zvát si do země libovolný počet cizinců. A tak se stále hraje trochu směšná, neboť zástupná separátní hra „bereme, nebereme“ uprchlíky, tempo udává Německo a Brusel. Ve skutečnosti již ale nastal čas bez ostychu zasahovat do vnitřních záležitostí imigračních zemí v čele s Němci, tak jako to ony činí nám, a na domácí půdě vyvozovat z jejich neloajality konkrétní bezpečnostní opatření.

Je všechno zlo na východě?

Proč je takřka nepředstavitelné, aby například český premiér vyzval německou vládu k tomu, aby kvůli naší vlastní bezpečnosti přestala přijímat muslimské migranty, zatímco představitelé západních zemí naprosto v pohodě peskují nás, Poláky a Maďary za to, že tak nečiníme? Je v míře zasahování do vnitřních záležitostí nějaký větší rozdíl? Kvůli věcné stránce to asi nebude. Dejme tomu, že oněch 295 000 trestných činů (82 mrtvých), kterých se loni v Německu migranti podle německých statistik dopustili, je zatím opravdu jen německou záležitostí. Jak dlouho to ale potrvá? Do 10 let bude mít Německo nejméně 10% muslimskou menšinu se vším, co k tomu v negativním smyslu patří: endogamní  komunita s vlastními profesemi, vlastními rodinnými a kulturními tradicemi, frustrovaná mladá generace, teror.