Jsou to děti. Děti, které potřebují socializaci ve školním kolektivu, interakci s učitelem a spoluvrstevníky, vztahy, které se dají budovat jen osobní vazbou. Škola je pro ně sociálním společenstvím – potřebují někam patřit a být součástí sociální skupiny. Těžko se dá nyní přesně určit, jaké dopady na jejich psychický vývoj bude mít pandemický stav, distanční vzdělávání a přerušení sociálních vazeb. Psychologové však varují, jak se stále častěji, hlavně u starších dětí, objevuje ztráta motivace, úzkost, apatické chování, ztráta režimu dne a návyků. U mladších dětí prvního stupně ZŠ je úplným bláznovstvím si myslet, že jsou schopné samostatné práce a distanční výuky.