Požadované posunutí trasy dálnice o cca 150 metrů dále od obydlí, znamená nejen změnu projektu za velké peníze z kapes občanů a nové územní rozhodnutí, ale hlavně obrovskou časovou ztrátu ve výstavbě.

Dálnice D47 (nyní D1) má od svého zahájení výstavby smůlu. Přitom se jedná o naši páteřní dálnici. Zásadní problém vznikl již při přípravě výstavby dálnice z Lipníka n.B. přes Ostravu k polským hranicím. Zemanova vláda dala výstavbu tohoto úseku izraelské společnosti HaC, která měla zajistit výstavbu z vlastních peněz a následně dálnici pronajmout státu. Za úsek 80 kilometrů bychom tak zaplatili 50 miliard korun plus další velké peníze za pronájem dálnice od společnosti HaC. Tento nehorázný „obchod“, spíše řečeno tuto zlodějinu, zrušila následná vláda a zaplatili jsme tak stavební firmě odstupné od smlouvy „pouze“ 600 mil. Kč.

Problémy však neskončily. Špatnou kontrolou výstavby ze strany státu se podařilo další stavební firmě postavit „zvlněnou“ dálnici a o převzetí takové dálnice se stát dlouho soudil. U vybudovaných mostů dálnice D47 bylo zase zjištěno, že mosty obsahují méně oceli, než předepisoval projekt a než stát zaplatil. Takže máme zřejmě jedny z nejdražších a zároveň kvalitou výstavby nejhorších nových dálnic v Evropě. Možná i ve světě.