Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, protože před hlasováním o pozměňovacích návrzích ze druhého čtení je potřeba, aby zazněly některé argumenty, které nezazněly, když šly z jedné strany. Já jsem si nechal dva dny trošku uklidnit hlavu, abych si dokázal věci srovnat. Protože během dosavadního projednávání rozpočtu se na nás snáší kritika za rychlost, a pro snahu projednat rozpočet do konce roku. A skutečně nebylo zde zřetelně řečeno, proč tak činíme. Proč tvoříme rozpočtovou rezervu a proč tady o pozměňovacích návrzích budeme asi hlasovat tak, jak budeme hlasovat. A proč ta rezerva vzniká poněkud humpoláckým plošným omezením výdajů, čímž se - a to si uvědomuji - některé resorty dostanou do finančně velmi tísnivé situace ihned od počátku.
Musím říct, že mně taky vražedné tempo projednávání rozpočtu není nijak příjemné a oceňuji práci zkušenějších kolegů včetně opozičních, kteří se ve výborech zapojili do práce daleko kvalifikovaněji a efektivněji. Za to velice děkuji a vážím si toho.
Na rozdíl od velkého množství návrhů na odvedení prostředků do vědy, školství nebo sociálních služeb se ale domnívám, že je třeba maximálně vrátit prostředky do rozpočtových kapitol zpět, jakmile se vláda zevrubně seznámí se situací svých resortů, a proto tyto pozměňovací návrhy nepodpořím.
A v tomto bodě začíná vážná debata. Nechci rozpočtové provizorium, protože nevím, zda na něm nezkolabuje nový IT systém státní pokladny. Za druhé jsme zcela ve shodě s našimi kritiky, že je třeba neprodleně nahradit končící a po mém soudu vyhaslou vládu bez vazby k výsledkům voleb a bez parlamentního mandátu a nahradit ji vládou, která splní standardní požadavky demokratického parlamentního systému podle naší ústavy. Zda potřebujeme vytvářet ad hoc rezervu, uvedu zde jen jeden příklad, který jsem si náhodou a asi laicky načetl. Mezi 31. prosincem 2012 a 30. říjnem letošního roku narostl objem pohledávek po devadesátidenní splatnosti v České exportní bance ze 6,6 mld. na přibližně 15 mld. Při disponibilních tuším 3 mld. opravných položek a devadesátiprocentní této částce jištěné skrze pojišťovnu EGAP, což je stát, by po nezaplacení pohledávek mohlo vládě přistát na stole něco přes 10 mld. dalších nečekaných dluhů.
Opakuji, možná se mýlím, ale já v tom riziko vidím. Takových věcí může být o dost víc a předběžná opatrnost je na místě.
Nad projednávaným rozpočtem si skutečně uvědomuji, že přebíráme králíka v pytli, a nikoliv proto, zda dokážeme podrobně prostudovat a diskutovat a analyzovat 900 stran rozpočtu, ale zda dokážeme dohlédnout skutečný stav státu, jednotlivých institucí a jejich financí. Nám totiž stát nepředává vláda, která jej spravovala v předchozím volebním období. Nedostáváme podrobné šanony o běžících projektech a strategiích. Dostáváme zato informaci zjištěnou neziskovou organizací Oživení, že úřednická vláda zadala bez tendrů dalších 2,85 mld. Já i úřednická vláda zde paradoxně sedíme proto, že předchozí vláda se poroučela skandálem a obrovským selháním, které vyvolalo masivní a v jistém smyslu nikoliv první, ale bezprecedentní zneužití vojenské zpravodajské služby z úrovně jejího minulého i následného vedení. A říkám, že za tuto věc se dosud občanům nikdo ani neomluvil, ani není k dispozici zpráva odpovědné kontrolní komise. A přitom pro naše spojence je to významný projev klientelistické deformace práce služby. I z toho je potřeba vyvodit závěry.
Vážná a imunitou pokrytá byla soudem nerozhodnutá podezření z korupce poslanců přímo v jádru výkonu jejich ústavní funkce a v prostorách této Sněmovny.
Prokazatelná spolupráce vysoké úřednice vlády s mafiány a kmotry, jejichž někteří svěřenci v této Sněmovně seděli a možná sedí dodnes. Dozvídáme se dokonce, že možná byl premiérův podpis na skandální amnestii a abolici závažné finanční kriminality vyměněn za podpis exprezidenta na úsporném nebo daňovém balíčku vlády rozpočtové odpovědnosti. Byla tedy cenou za rozpočtovou odpovědnost a úspory šibenice právního státu, zvaná amnestie prezidenta Václava Klause? Podstatnou část minulého roku jsme s údivem a se závistí sledovali jednání švýcarského soudu v Bellinzoně, kde se rozkrýval finanční a privatizační tunel v Mostecké uhelné za mnoho zadržených miliard, které ovšem nikomu nechyběly. Celý rok, tuším 2011, bombardovala švýcarská prokurátorka Haldemannová tehdejšího vrchního státního zástupce a ministra financí, abychom se přihlásili k poškození a dostali tak peníze zpět. Nepřihlásili jsme se, protože nám chyběly podklady a nechyběly nalezené miliardy. A není asi divu, že zmíněný švýcarský soud nám již peníze nepřiřkl.
Jestli mi tedy někdo v této Sněmovně vytýká, že se chovám neodpovědně, když urychleně pracuji na převzetí odpovědnosti za tento dosti těžce zkoušený a na pověsti pošramocený stát, pak s ním musím souhlasit, protože si také umím představit, že bych dělal něco příjemnějšího, méně rizikového nebo méně toxického. Ale naši kritici se mýlí v tom, když náš postup označují za nekompetentní, rezignující na ústavní odpovědnost, a tudíž lajdácký. Nikoliv my děláme a musíme dělat pravý opak, tedy převzít odpovědnost za stát v jeho aktuálním, ne zcela známém a nejspíše nedobrém, leč reálném stavu. Naším cílem je, aby se konečně tato země dostala z bezvětří chronické vleklé politickou a vládní krizí umocněné recese naplněné korupčními a bulvárními skandály a nedůvěrou.
Naším cílem je, aby se tato republika dočkala vlády, která ji začne spravovat s potřebnou mírou legitimity, důvěryhodnosti a stabilitou opřenou o právní stát a rozpočet a samozřejmě tento Parlament.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PSP ČR
