Domovy pro seniory, Domy se zvláštním režimem, Zařízení pro mentálně postižené, Zařízení pro dlouhodobě nemocné, ale také třeba zřízení pro týrané ženy, to je zdaleka ne úplný výčet poskytovatelů sociálních služeb, kteří vládu a poslance nezajímají.  Je to tři týdny, co všichni napříč politickým spektrem hlásali, jak chápou situaci v sociálních službách, jak udělají možné i nemožné, aby vše napravili. A dokonce v poslanecké sněmovně zaznělo, že do pondělí 10.6.2019 bude vše vyřešeno. Dnes už sociální služby nejsou tématem. Tím je audit EU, z něj lze vytřískat víc, případně je třeba se proti němu bránit. A sociální služby jsou opět na okraji a v nezájmu.

Sociální služby pro zachování stávající úrovně, stávající péče nutně potřebují 2mld. Kč. A do toho přijde ujištění: „našli jsme 1mld“. A 1,5mld. můžou sociální služby čerpat v rámci individuálních projektů. Krásná slova, která možná dokonce i veřejnost ocení.

Odborná veřejnost a sociální služby však pláčou. Provoz je provozem, individuální projekt je něco jiného. Individuální projekt je něco jako stavební povolení – vyběhnete a nikdy nevíte kdy a kam doběhnete. A tento běh Vám může trvat 5 měsíců, ale také dva roky. Jen bych rád politiky upozornil, že se může stát, že už nebude, kdo by běžel… Nemáte-li na provoz té které organizace, nemáte-li finanční prostředky na platy, na energie, na služby, těžko budete pracovat na individuálním projektu.