Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, paní ministryně, paní poslankyně, páni poslanci, začnu trošku obecně. Stát nemá mluvit do každodenního života občanů, ale stát má povinnost, a proto si ho lidé z obecních daní platí, aby vytvořil podmínky pro to, aby lidé mohli žít tak, jak chtějí. Hlídat plnění tohoto principu je podle mě jako sociální demokratky i prvořadou úlohou parlamentu. To platí pro vše, co schvalujeme a co projednáváme. A za mě to platí dvojnásob u všeho, co se týká dětí a rodinné politiky, co se týká osob se zdravotním pojištěním, co se týká seniorů.

Když se vrátím k dětem, tak lidé mají mít tolik dětí, kolik si jich přejí. A co jim v tom brání? Existují na to analýzy. Existují na to vědecké studie, a to v České republice i jinde. Rodiny a ženy zvláště, zvláště středo- a vysokoškolačky, velmi citlivě reagují při rozhodování o tom, kolik budou mít dětí, na podmínky, které společnost pro rodiny s dětmi vytváří. Je to v prvé řadě možnost sladění pracovního a rodinného života, péče o dítě a kariéry. O tom dneska ještě bude řeč, až přijde na pořad jednání, návrh o dětských skupinách, resp. jeslích. Zadruhé reagují velmi citlivě na to, jak stát podporuje rodinu s dětmi, tedy i na tu materiální podporu. Tam paní profesorka Rychtaříková z Univerzity Karlovy dělala dlouhodobou studii a vědecky prokázala, že právě středo- a vysokoškolačky velmi citlivě reagují i na to, jak třeba jsou vysoké přídavky na děti.