Proti tomu se musí ohradit nejen každý senátor či senátorka, ale každý, kdo jen trochu ví, jak se v parlamentních komorách rozhoduje. Jestliže to v poslanecké sněmovně bez stranické disciplíny nejde a poměrný volební systém také stranickou disciplínu jednoznačně předpokládá, senát je mnohem méně stranický. Voliči rozhodují více podle osobních kvalit kandidáta, kterého většinou také ze svého regionu znají, než podle značky, ke které patří.

Senátoři jsou voleni většinovou volbou v jednomandátových obvodech a podmínkou volitelnosti je dovršení čtyřiceti let. To samo o sobě znamená, že kandidují lidé, kteří již mají za sebou životní zkušenost a většinou úspěšnou profesní kariéru. Tomu také odpovídá úroveň jednání Senátu. Politická příslušnost je ale zřetelným žebříčkem hodnot, ke kterým se senátor hlásí. Pro sociální demokraty to jsou svoboda, spravedlnost, solidarita, demokracie. Pro ty je také občané volí.

Tyto hodnoty (a žádná nařízení) jsou pak základem rozhodování jednotlivých senátorů a senátorek nejen u běžných i ústavních zákonů, zahraničních smluv a evropských tisků, ale i v personálním rozhodování, třeba u volby ústavních soudců.