V Berlíně v tomto čase polepují výlohy obchodních domů, které patřily židovským majitelům, fóliemi, které znázorňují rozbité sklo. Rozbito bylo tehdy mnoho a v Německu se tato událost dnes pojmenovává Reichspogromnacht. Noc pogromů v říši. Pogrom je správné označení.

Víme, že pak následovaly větší hrůzy a masové vraždění s milióny obětí nejen židovského původu. Ano, je důležité si to připomínat jako historickou událost i pro dnešek. I u nás je řada více či méně hlasitých obdivovatelů nacistické ideologie. I mnohdy od vzdělaných lidí slyšíme výroky, které mají tuto ideologii v podtextu nebo se dokonce moc od ní neliší. S obrázky hořících synagog před očima bychom si měli vážit oněch synagog, které u nás většinou zůstaly. Po válce bez kohokoliv, kdo by se v nich modlil. Většina židovského obyvatelstva zahynula ve vyhlazovacích táborech. První transporty Židů z protektorátu následovaly zanedlouho, ani ne 3 roky později. A pak následovali další a další. Válečná mašinerie pracovala. Za války zahynulo přes šedesát milionů lidí, z toho téměř sedm milionů lidí byli oběťmi židovského holocaustu.

Mějme na paměti, co z toho vyplývá. Musíme velmi bedlivě dávat pozor na dnešní antisemitizmus a rasizmus v naší společnosti, na jednoduchá řešení, na vyznávání kolektivní viny. I dnešní násilné ideologie mohou mít důsledky.  Vzpomeňme hořící obydlí Romů, na ničivou ideologii a její dnešní oběti, třeba na malou Natálku s jejími zraněními. Historia magistra vitae. „Historie je učitelkou života“, říká klasik. Poslouchejme bedlivě.