Vážené kolegyně, kolegové,

když jsme na konci roku 2018 projednávali návrh státního rozpočtu, tak jsem opravdu netušila, že 29. května roku 2019 tady budu stát a budu žádat dofinancování 2 mld. na sociální služby.

Já vím, co teď poskytovatelé zažívají, protože jsem v sociálních službách pracovala a každý rok jsem žádala o finance, a vím, jaká to je nejistota, když nevíte, s jakým objemem peněz můžete počítat. Tato situace je pro ně nekomfortní a nedůstojná. Už teď v mnoha službách sociální pracovníci i pracovníci v sociálních službách scházejí, neboť mzdy v této sféře zdaleka neodpovídají náročnosti této práce. Zejména pobytovým službám schází zaměstnanci u lůžek pro seniory, osoby se zvláštním režimem a s různými druhy demence. Jen pro příklad uvedu, jak asi může fungovat pobytová služba pro seniory a osoby se zvláštním režimem, kde jsou dva zaměstnanci v přímé péči na 110 osob. Tady se nedá vůbec hovořit o kvalitě služby a personální standardy dostávají pořádně na frak.

Vážené kolegyně, kolegové, dokážete si představit, že v takovéto službě máte svoji maminku, tatínka, babičku, dědečka? Nebo že jednou vy sami, my sami budeme v takovéto službě a budou nám pomáhat pracovníci, kteří budou na pokraji zhroucení a vyhoření?

Vážené kolegyně, kolegové, umíte si představit, že vám nepřijde plat, nebo je tak nízký, že si hledáte práci jinde, byť máte kvalifikaci v oboru sociální práce? Možná si řeknete, že to jsou pravidla trhu, nabídky a poptávky, a komu se mzda nelíbí, může jít jinam, ale tady se přece nejedná jen o zaměstnance, ale jedná se o klienty, o ty, kdo jsou slabí, bezmocní a odkázaní na pomoc jiných. A když nebude mít kdo pracovat v sociálních službách, kdo se o klienty postará?