Stejně jako před 125 lety i dnes platí, že slušné životní podmínky, práce a spravedlivá mzda, ale také mír a spolupráce národů není samozřejmost. Vše to je nutné vydobýt zápasem s těmi, kdo svou nenasytností a mocichtivostí ohrožují svět.

Jsme dnes zde, ve Znojmě, abychom vyjádřili svou solidaritu s těmi, kdo poctivou prací svých rukou a hlav tvoří skutečné hodnoty lidského světa. A také s těmi, kterým se nesplnila očekávání z listopadu 1989 a dočkali se jen ztráty sociálních jistot, zdražování, rozprodeje státního majetku a nového kastování.

Jsem v plném smyslu toho slova hrdý na to, že i v letech oficiálně šířené animozity a pohrdavých úsměšků nad slovem dělník to byla a je Komunistická strana Čech a Moravy, která se staví na stranu těch, kdo se prvního května na shromážděních moderního světa dožadují základních sociálních a politických práv.

První máj si tedy dovedu představit nejen jako Karlem Hynkem Máchou proslavený svátek lásky, ale také jako Svátek práce protkaný myšlenkami jiného Karla, Marxe. A to nejen proto, že jsem bytostně spjat s jižní Moravou, která patří k těm nepočetným místům České republiky, kde dělníci bouřlivě manifestovali již v roce 1890, kdy byl 1. máj jako Svátek práce slaven poprvé.

I na jižní Moravu tak pronikla touha amerických dělníků po svobodné práci, čímž zahájili obrovský boj prostých lidí na celém světě za lepší a hlavně sociálně spravedlivější budoucnost. A jen tak pro pořádek se ptám – je všechno to, za co tenkrát bojovali naši předchůdci, dávno odbytou minulostí? Je dneska v Čechách, na Moravě a ve Slezsku práce samozřejmostí? Je dnes samozřejmostí to, že za solidní práci se vyplácejí solidní mzdy?