Ano, téměř každý člověk se právě o vánočních svátcích poohlíží zpět. Vzpomíná na sliby, naděje i předsevzetí, pohlíží na své děti, vnuky a přemýšlí, co je asi potká. I jejich očima se bezděky díváme na náš každodenní svět.

Jsme nepochybně o poznání vnímavější ke svému okolí. Více než kdy jindy se v člověku, jehož srdce neokoralo, rozezvučí struny zvláštního soucítění s lidmi, kteří žijí kolem nás a v nás. Dokáže se trápit jejich starostmi, sdílet radosti ze střípků drobného štěstí, podat ruku všem, kdo potřebují povzbuzení.

Lidé, spojení skutečným sociálním cítěním, mívají k sobě bytostně blízko. V solidaritě, v pomoci jiným nacházejí podstatu sama sebe.

Sotva se můžeme domluvit s těmi, pro něž je smyslem života plná peněženka a rychlý, snadno nabytý zisk. Plni moralistních soudů odvracejí tvář před rozšiřující se chudobou statisíců rodin, před lidmi, kteří ne vlastní vinou už ztratili nebo ztratí práci.

Skutečností zůstává, že sociální otázky vystupují do popředí daleko silněji než dříve a že parlament přijal jen mizivé množství zákonů, které prospívají neprivilegovaným občanům naší země.