Klasická karanténa zafungovala - nekompromisní epidemiologická opatření výrazně snižovala nebezpečí epidemie. Klasickou karanténu poddimenzovaná hygienická služba ještě dokázala zvládnout s nasazením všech sil. Jenže vláda zpychla, holedbala se protiepidemiologickými úspěchy a začala rozvolňovat.  Rozvolňování bylo řízeno politiky, proto se karanténní opatření rušila nikoliv po měsících a týdnech, ale po dnech. Nikdo nedbal na hlášku prof. Prymuly, že Češi dva roky nepojedou k moři, překotně jsme otevírali supermarkety, bazény, restaurace, noční kluby, odkládali roušky. Otvíraly se hranice, cestovky začaly rozvážet tisíce klientů po celém světě. Zapomenuti byli lyžaři z italských hor - původci první vlny pandemie u nás.

V Chorvatsku cestovky organizovaly báječné „kýbl - párty“, v nočních klubech (Techtle Mechtle aj.) se vesele popíjelo jedním brčkem ze společných pohárů. Z jarního strachu, úzkosti až paniky, se stala jakási nirvána – vše je v pořádku, nemusíme se ničeho bát, kdoví, jak to s tím virem vlastně je, možná je to marketingový výmysl farmaceutických firem, viděl vůbec někdo nějakého mrtvého? Když jsem na internetu varoval před takovým uvažováním s poukazem na 800.000 mrtvých ve světě v souvislosti s Covidem (dle WHO), obdržel jsem spršku vulgarit, že bych sám od sebe nevzal kůrku chleba. Prostě lidé, kteří v březnu pilně šili roušky a udávali sousedy za chůzi po ulici bez nich, se houfně rozjeli do Chorvatska, bavili se v nočních klubech a veřejně se vysmívali těm, kteří roušky neodložili a desinfikovali si ruce. Selhali i někteří „odborníci“, kteří plácali o promořování. Ti seriózní (prof. Prymula, doc. Maďar) „byli odejiti“ z veřejných funkcí.