Nedostatek jídla a bezmezná nuda byly základními atributy každodennosti. Národní duch a fyzickou aktivitu rozvíjelo především sokolské hnutí. Není překvapující, a nakonec i všeobecně známé, že právě členové Sokola byli iniciátory udržení fyzických i duševních sil jako základního stavebního kamene utvářejících se Československých legií ve všech zajateckých táborech na všech frontách I. světové války.  Sokol stál u zrodu prvních českých vojenských sborů ve Francii (rota nesoucí název sokolského pozdravu „Nazdar“), tak i u České družiny v Rusku. Svou aktivitou se podílel i na přežití v zajateckých táborech. Vedle tělesných cvičení se také rozvíjely i další sporty a nechyběl ani fotbal. Velmi dobře zdokumentován je příklad ze zajateckého tábora v italské Padule.

Na jaře 1917 vypravila se delegace Čechů toužících po kopané za velitelem tábora s žádostí o povolení ke hře. To bylo umožněno s tím, že hráči zaplatí případné rozbité okenní tabulky. Nejprve se začalo trénovat, objevili se diváci a vzájemné kamarádství na jedné straně a rivalita na straně druhé dala vzniknout fotbalovým klubům, které mnohdy svými názvy kopírovaly domov. Vedle S. K. Padula se objevila S. K. Slávia, A. C. Sparta, S. K. Čechie, Viktoria a další kluby. V krátkém čase disponovaly kluby juniorským zázemím i old star teamem. Zápasy se staly malou slavností s vděčnými a fandícími diváky. Nechybělo ani přetahování hráčů z klubu do klubu, a to třeba jen za porci herynkového salátu.

Postupně se rozjela celá liga a také zápasy výběrů jednotlivých klubů, hrála Praha proti venkovu, Čechy proti Moravě. Velkou podívanou se staly i „mezinárodní“ zápasy. Jeden z pamětníků vzpomíná na zápas Čechy versus Maďarsko. Litý boj na hřišti se velmi rychle dostal i mezi fandící diváky. Nechyběli ani ranění na obou stranách. Pamětník děkoval Bohu, že nebylo mrtvých.