Haas (ODS): Brutální rozvolnění rozpočtové odpovědnosti naší země

Dobré dopoledne, dámy a pánové, vážená paní ministryně, vážená paní zpravodajko, já jsem ve středu skončil v nakousnuté větě. S ohledem na čtrnáctou hodinu mi dovolte nepokračovat v té nakousnuté větě tak, abych v nový den dal tomu mému vystoupení nějakou formu, nějaký začátek, nějaký konec, ať to trošičku vypadá. Zároveň signalizuju ostatním řečníkům, že rozhodně nehodlám okupovat řečnický pultík do 12.30, do pevného termínu hlasování. Takže opravdu zcela vážně signalizuji, že se dostane řada ještě na další řečníky.

Nyní již k dnešnímu meritu věci, k zákonu, kterým se, a já to adjektivum používám, brutálně rozvolňuje rozpočtová odpovědnost naší země. Já to dnes mám opravdu stručnější než ve středu v té první fázi debaty. Nebudu se již vracet k detailům, k detailům slov, která vyřkly, ať už paní ministryně nebo paní zpravodajka. K těm detailům se vracet nebudu.

Zaznívaly od nich zjevné nepravdy v odůvodnění toho, co návrh obsahuje nebo neobsahuje. Takže já vyvrátím jenom ty tři základní, protože to opakování těch tří základních nepravd je ve veřejném prostoru extrémně důležité.

Za prvé, rozhodně se nejedná o návrh naší předchozí vlády, to v žádném případě. Návrh naší předchozí vlády sněmovní tisk 68, který prošel Legislativní radou vlády, byl od toho, co dnes projednáváme, vzdálen světelné roky. Za druhé, rozhodně se nejedná tak a já dokážu porozumět tomu politickému kontextu, proč to paní ministryně říká, rozhodně se nejedná o nějakou, v uvozovkách, pouhou technickou novelizaci rozpočtových pravidel a pravidel rozpočtové odpovědnosti naší země. A za třetí – to je úplně stejná pohádka, nic víc než pohádka to není. Rozhodně se nejedná o pouhou implementační novelu, která by replikovala do českého právního řádu právo Evropské unie. Ta míra nebezpečného, rozpočtově hazardujícího gold platingu, je opravdu ohromná.

Naopak jedná se opravdu o zásadní, já jsem použil už to slovo brutální, totální obrat, opravdu obrat v rozpočtové odpovědnosti v České republice. Proč tuhletu silnou tezi o tom brutálním otočení kormidla rozpočtové odpovědnosti, totální změně, si dovoluji vyslovit? Mám k tomu dva důvody a popíšu je v detailech. Ta první rovina, ta je, řekněme, nadhledová, koncepční, to jsou tři základní rizika, která návrh přináší. V těch třech základních rizicích nepůjdu na žádný konkrétní paragraf zákona, protože ta tři základní rizika se prolínají jako červená nit celým návrhem zákona. A pak v tom navážu na to své středeční vystoupení, zmíním sedm prioritně seřazených největších hrůz, nejhorších konkrétních bodů v návrhu zákona.

Ta tři základní rizika, která nejsou napojena na konkrétní paragraf, ale táhnou se jako červená nit návrhem zákona. Za prvé je to konkrétní ekonomické, fiskální, rozpočtové riziko. Proč to říkám? Pokud si sečtete a já jsem ty číslovky konkrétní tady říkal, šel jsem s nimi s kůží na trh a řeknu je i dnes, pokud sečtete sumu výdajů, a teď zdůrazňuju, abych byl objektivní, ne za jedno volební období, ale součet toho, co chce nová vláda vyndat z pravidel české rozpočtové odpovědnosti, schovat mimo záři reflektorů, ačkoliv to pořád zůstane dluhem, tak součet těch výdajů je určitě víc. A tak já jsem byl velmi konzervativní v tom odhadu, víc než jeden státní rozpočet České republiky.

Proč to říkám? Zase myslím si, že každý z nás si má stát za svými slovy a má je odargumentovat. Jádro, čtyři bloky a na tom je vidět ten konzervativní můj odhad, minimálně 1,2 bilionu korun. Počítám čtyřikrát 300 milionů na jeden blok. Dva bloky Dukovany, dva bloky Temelína. Dostavba dálniční sítě 300 miliard korun. Dostavba všech silnic I. třídy 300 miliard korun. Železnice. V únikové doložce přitom nejsou VRTky, je tam řada v uvozovkách lokálních tratí, VRTky tam nejsou. To znamená, bez VRTek ty tratě, které jsou vymezeny v únikové doložce, dalších minimálně 300 miliard korun. Přehrady, hrubý odhad přes palec minimálně 400 miliard korun Ta vodní díla, která jsou v únikové doložce zmíněna.

To znamená, na těchto konkrétních částkách, které chce vláda přes únikové doložky vyndat z návrhu zákona, se ukazuje opravdu ten fatální dopad toho, že se budeme zadlužovat a budeme se u toho tvářit, že jsme v rámci rozpočtové odpovědnosti. Ale pouze tvářit.

Ta druhá věc, kterou já upozorňuju z toho nadhledu, je riziko nastavení vlastně morálního hazardu s českými veřejnými financemi. Já dokonce používám v souvislosti s novelou to, že se podle mého názoru, pokud ta novela projde, jako že počítat umíme dnes všichni a ve 12.30 se to bohužel ukáže, tak vlastně úplně měníme poprvé od roku 1993 mindset české fiskální politiky. Úplně změna mindsetu, úplně otočení o 180 stupňů.

Proč to říkám? Vlastně pokud novela projde, tak začíná pro budoucí vládu, nebo pro současnou vládu a pro budoucí vlády, já teda věřím, že někdo bude mít v České republice sílu ještě to v budoucnu zrušit, tak začíná vlastně hra na dvě cesty práce s veřejnými financemi. Jedna ta cesta bude veřejná, přiznaná, neschovaná. Odhaduju, že tato vláda tu cestu přiznanou, kde stropem pravděpodobně podle všech vyjádření paní ministryně bude strop tří procent deficitu, tak tuto cestu, což oproti poslednímu uzavřenému roku naší vlády rok 2025 a 2,1 procenta deficitu z HDP znamená dalších necelých 90 miliard korun, tak tu přiznanou cestu, to pokropení České republiky těmi zhruba 90 miliardami korun, využije vláda k plnění svých primárně sociálních slibů. Je takhle politicky nastavená ta vláda z vládního programového prohlášení. Takže u těch sociálních slibů, u doručování v uvozovkách našim lidem, tam se bude vláda tvářit, jsme v tříprocentním deficitu a přiznáváme to. A vlastně všechno, na co se vládě nedostane, co je mnohem podstatnější pro Českou republiku, to je ten investiční rozvoj, tak vláda schová pod únikové doložky, teď to zjednodušuju, a budeme se tvářit, že to nevidí trhy, že to nevidí mezinárodní věřitelé, že to nevidí analytici oceňující cenu českého dluhu a českých dluhopisů.

Budeme se tvářit, že nás tenhleten skrytý schovaný dluh, který bude mít mnohem větší hodnoty, viz tam má poznámka ad jedna, tak že nás nebolí jako republiku a on nás setsakra bude bolet.

Tohleto riziko úplného otočení mindsetu, riziko jakéhosi finančního morálního hazardu, které s tímto sněmovním tiskem začíná, tak je ta druhá nadstavbová přístupová rovina. A ta třetí přístupová rovina nebo přístupové riziko, nadhledové riziko, které já zmiňuju, je rozkolísání českého ústavního systému. Jestliže prostě vláda do sněmovního tisku vetknula to oprávnění vlády rozhodovat o 10 procentech výdajů této země, as is (?) číslovka z roku 2026 40 miliard, příští rok někde mezi 260, 300 miliardami korun bez souhlasu parlamentu, tak to je nejen ten fiskální hazard, ale tady v té třetí rovině mluvím o tom rozkolísání českého ústavního systému. Ve funkčních demokraciích a já jsem to už říkal ve středu, platí jednoduché pravidlo. Parlament a parlamenty zemí, platí to několik set let nejen pro Českou republiku, schvalují tu státní kasičku a vláda, ale pouze z té kasičky, kterou ji schválí parlament, ty peníze pak rozhazuje podle svého politického zaměření. A tohleto ústavní pravidlo parlament rozhoduje a schvaluje kasičku a vláda z ní utrácí vlastně chce nová vláda porušit. Tohleto ústavní rozkolísání je zase jednoznačně největší od roku 1993.

Druhá, z mého pohledu menší, ne tak zásadní, to snad dokážu posoudit a oddělit podstatné od nepodstatného, ale do té ústavní roviny to také patří, tak samozřejmě ten kopanec, já pak o něm budu mluvit, do kapitol těch ústavních institucí, které této vládě je to hold její politický postoj úplně zjevně nevoní, to je to ořezání rozpočtové autonomie a zúžení nebo zkrácení, zmenšení férovosti rozpočtového procesu směrem k těm sedmi rozpočtovým kapitolám některých ústavních institucí nevonících v této vládě, tak to je druhý menší důvod rozkolísání českého ústavního systému. Tolik ta tři nadhledová zásadní rizika.

Rychle těch sedm velmi konkrétních věcí. Za prvé, a tady jsem sliboval ve středu, dodržím to i dnes, abych zmenšil možnosti výmluv členů koalice, až budou o té hrůze hlasovat, tak ať nemohou tvrdit není to tam, my věříme naší paní ministryni, protože to návrh neobsahuje atd. Tak vždycky bude odcitován ten příslušný paragraf. Největší a nejhorší věc v celém návrhu zmocnění 10 procent výdajů státního rozpočtu pro vládu bez souhlasu parlamentu. Číslovky už jsem říkal, § 31 návrhu. Kromě toho, že vláda používá odůvodnění o tom, že to je samozřejmě pevně svázáno pravidly, které jsou v tom § 31 vetknuty, tak je potřeba i toto vyvrátit. Samozřejmě ten § 31, jeho nové znění, začíná krásně větami o bezpečnosti České republiky. V odůvodnění našeho pozměňovacího návrhu, pozměňovacího návrhu odéesky to jednoznačně vyvracíme.

Za prvé, za první části věty, která se samozřejmě odvolává na vyhlášení některého z mimořádných stavů podle Ústavy České republiky nebo podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, tam skutečně správně vláda popisuje ty tři nejzásadnější, ty fatálnější mimořádné stavy, válečný stav, nouzový stav nebo stav ohrožení státu, tak pokud by vláda skončila tam, tak by měla pravdu s tím, že ta úniková doložka není nebezpečná a je spojena pouze tady s těmi třemi absolutně nejzásadnějšími krizovými situacemi. Ale ejhle, ta věta v novém § 31a to dokonce není pozměňovák, takhle to přišlo ve sněmovním tisku už v té nulové variantě, tak pokračuje spojkou nebo a za tou spojkou nebo už je ten příklad pouze demonstrativní, je to na pouhé rozhodnutí Bezpečnostní rady státu, což je v uvozovkách pouhá podmnožina vlády, vymezení ministři, kteří Bezpečnostní radu státu tvoří. A pozor, ještě zase bych dokázal pochopit to, že když bych – a já se snažím žít neparanoidně i v politice, že bych věřil Bezpečnostní radě státu, že nepřekročí své kompetence, že nedá té vládě jako celku ten bianco šek ve smyslu nového znění § 31, tak ta věta pořád pokračuje a odvolává se na čl. 5 smlouvy nebo Severoatlantické smlouvy, to znamená zakládající smlouvy NATO. Čl. 5, to je skutečně ten zásadní článek NATO jeden za všechny, všichni na jednoho v případě napadení území některého z členských států. No, ale pozor, vláda to zase nespojuje jenom s tou pětkou. Vláda to spojuje i s čl. 4 Severoatlantické smlouvy. A co je čl. 4? To jsou a teď zesiluju hlas v uvozovkách pouhé konzultace a ty se dějí několikrát do roka na úrovni NATO. Dějí se v Evropě relativně často. Třeba naposledy v souvislosti s dopady dronů na polském území, děly se, když drony vnikly do estonského vzdušného prostoru a tak dále. To znamená, není tady ještě napadení území jiného státu, jsou to opravdu v uvozovkách ty pouhé konzultace v rámci členských států NATO. I s touto situací chce vláda spojit ten základní fiskální i ústavní průšvih 10 procent výdajů státního rozpočtu bez souhlasu parlamentu.

To znamená, pokud tady paní ministryně, Ministerstvo financí, paní zpravodajka argumentují, je to striktně ohraničená věc, která bude spojena výhradně s fatálními situacemi, tak tady z těch důvodů, které jsem přesně uvedl a které vyplývají ze znění navrženého § 3, tak to rozhodně nevyplývá. Mluvil jsem tady o zrušení zvláštního důchodového účtu, nebudu citovat, to jsem odcitoval ve středu paní ministryni, že skutečně zvláštní účet rezervy důchodového systému je dnes podle současné legislativy účelově vázán pouze a jen na směrování dodávek důchodového systému anebo na vyrovnávání schodků právě tohoto zvláštního účtu na nic jiného. Podle současné platné legislativy je to výslovně v současné legislativě, citoval jsem to v rámci středeční debaty, tak tuto účelovou vázanost chce vláda zrušením zvláštního účtu zrušit.

Já jsem to dával do kontextu, věci je potřeba posuzovat v kontextu, pokud studujete a paní ministryně, a to musím říkat, že objektivně používá argumentaci Národní rozpočtové rady zejména v tom minulém volebním období velmi často kritizovala naši tehdejší vládu stanovisky Národní rozpočtové rady, takže vůbec nepochybuji o tom, že ji paní ministryně zná. Národní rozpočtová rada udělala velmi přesnou predikci vývoje důchodového systému na základě změn, finálně přijatých změn naší vládou. Je to sotva půl roku stará zpráva Národní rozpočtové rady. Důchodový systém, který byl za poslední čtvrt století v celkovém, zdůrazňuju v celkovém deficitu víc než půl bilionu korun, bude podle prognózy Národní rozpočtové rady do roku 2035 v přebytcích. Zpráva z minulého týdne, je to zpráva samotného Ministerstva práce a sociálních věcí pod vedením teď koaličního pana ministra, tu zprávu tlumočil ředitel odboru v minulém týdnu, tak odhad samotného MPSV pro tento rok, pro rok 2026 je přebytek 20 miliard korun. Odhad Národní rozpočtové rady je, že přebytky důchodového účtu budou kulminovat kolem let 2029 nebo 2030, to znamená na konci funkčního období této vlády a budou kulminovat někde na 0,5, 0,6 procenta HDP, v dnešních cenách přes 40 nebo v dnešních číslech přes 40 miliard korun. To znamená s těmito přebytky bude vláda pracovat a je politicky hrůzostrašné, proto to kritizuju na druhém místě a dávám tomu prioritu dva, že vláda tyto zdroje a dělá to samozřejmě jasně s tím účelem rozdat to na ty politické cíle, které má ve vládním programovém prohlášení, tak přesune do běžného utrácení v rámci státního rozpočtu.

Zmiňoval jsem rozvolnění únikových doložek § 11, a pak pozměňovací návrh k § 3, paní ministryně. Já bych u té únikové doložky týkající se bezpečnosti mohl vlastně parafrázovat to, co jsem řekl k tomu šílenému oprávnění pro vládu 10 procent bez souhlasu parlamentu, protože ta úniková doložka na obranu je koncipována – teď nemyslím to časové prodloužení, myslím únikovou doložku v § 11, je koncipována velmi podobně gumově, téměř shodně, jako je to šílený oprávnění pro vládu.

Zmíním se o té druhé únikové doložce, kterou se vláda, když chce vypadat hezky na veřejnosti nebo před ekonomy – ale pouze před určitou podmnožinou ekonomů – zaštiťuje. To je doložka, která skutečně může znít pro budoucnost této země velmi pozitivně. To je ta doložka na strategické investice státu. Já už jsem ve středu uváděl, že vláda tu doložku pojala tak, že se vlastně v únikové doložce odvolává na celou přílohu zákona o urychlení výstavby strategické infrastruktury.

Zeptáte-li se mě: Je správné, že příloha ve stavebně technickém zákonu o urychlení výstavby strategické infrastruktury této země je tak široká? To znamená, zda z pohledu stavařského, z pohledu urychlení výstavby, tam mají být všechny ty stavby, které v příloze jsou? Odpovídám: Jasně, že tam mají být. Ale zeptáte-li se mě z pohledu státního rozpočtu: Mají skutečně na všechny ty stavby – zase uvedu pár konkrétních příkladů, nebudu číst celou A čtyřku – směřovat rozvolnění rozpočtových pravidel a pravidel rozpočtové odpovědnosti? To znamená, schovat to mimo lampu, mimo záři reflektorů a tvářit se, že tenhleten dluh není dluhem? No, to v žádném případě.

Uvedu proč. Uvedu jak položky, které to ratio dávají, tak položky, které to ratio nedávají. Vůbec nezpochybňuju dostavbu dálniční sítě. Vůbec nezpochybňuju oba jaderné zdroje. To znamená jak Dukovany, tak Temelín. Třeba nezpochybňuju ani splavnění Labe. To znamená, ty dva plavební stupně Děčína a Přelouče. Ale skutečně se chceme tvářit, že není dluh dluhem na dostavbu všech silnic první třídy? Skutečně se chceme tvářit, že není dluh dluhem a nebudeme si na to tak, jako běžná domácnost vydělávat opravdu z reálného toku českých financí?

Já teď to trošku zcyničtím. Asi to slíznu od řady krajánků. Kde v železničních tratích, které v příloze jsou, paradoxně nejsou VRTky, ale zato tam je spousta regionálních lokálek, ať v Čechách nebo na Moravě? To znamená, my budeme regionální železniční tratě, regionální v uvozovkách lokálky, schovávat a skrývat před rozpočtovou odpovědností této země? No, to mně přijde úplně mimózní. Tratě Otrokovice – Vizovice, Studénka – Veřovice. Skutečně tyto tratě jsou tak zásadní, že se tváříme, že investice do nich nejsou dluhem? Takže tolik k únikovým doložkám.

Strukturální saldo, § 10a. Tam asi nejvíc zaznívá od paní ministryně argumentace: Vždyť já jenom implementuju evropská pravidla. My v pozměňovacím návrhu... Pokud by to tak platilo a paní ministryně mnohokrát řekla: Vždyť ta Evropská komise nám schválila stejné výdajové rámce – nebo já to říkám postaru, stejný rámec čistých výdajů – jako je v tuto chvilku platná a přesně číselně vyčíslená trajektorie poklesu strukturálního salda. Tu máme v současném § 10a nastavenou od roku 2024 z 2,75 procenta HDP na rok 2027 – to je cílová stanice trajektorie, kdy strukturální schodek nebo strukturální saldo českého státního rozpočtu mělo dosáhnout 1,25 procenta HDP.

Tuto přesnou číselnou procentní trajektorii paní ministryně škrtá s odvoláním: Ničeho se nebojte, ta trajektorie platí, protože Evropa. No, tak já se pak ptám – zase v ODS na to reagujeme naším pozměňovacím návrhem. No, tak pokud je to stejné a pokud tedy nechceme Evropskou komisi převálcovat tím, že to neplatí, tak pak nechť koalice zvedne ruku pro náš pozměňovák, ve kterém jim říkáme: Když se paní ministryně tohoto poklesu strukturálního schodku nebojí, tak ponechme do konce té trajektorie, to znamená do konce roku 2027, § 10a v účinnosti. Pak bych věřil paní ministryni a její argumentaci, že Evropa nám schválila – a že hlavně hodlá nová koalice toto dodržet – stejný pokles strukturálního schodku.

Pátá ze sedmi výhrad byla – já jsem to spojil v těch únikových doložkách, takže teď krásně zrychlím – úniková doložka na strategické investice. Jak jsem říkal, nikdo z nás to nerozporujeme. Věřím, že v této Sněmovně se nenajde racionální člověk, který by zpochybňoval ty opravdu nejzásadnější strategické investice této země. Ale – teď to uvádím jako příklad – to, že bychom se měli tvářit, že není dluh dluhem, když se investuje do lokálek, tak to mně připadá úplně mimo mísu.

Z toho našeho kritického úhlu pohledu, pohledu ODS, z toho kritického sedmera, bod šestý – to je to, co tady zmiňovala řada předřečníků – rozvolnění pravidel pro novely státního rozpočtu, respektive pro situaci, kdy se na základě usnesení Poslanecké sněmovny rozpočet vrací k přepracování. Myslím si, že se to nedá hodnotit jinak než tak, jak to použili někteří komentátoři, ať už ekonomičtí, mediální a tak dále. Velmi zjednodušeně řečeno, budeme se tvářit, že některé dny v týdnu zákony platí a některé dny v týdnu – protože se ten den jelo po jiné trati, ale jede po něm pořád stejná tramvaj nebo stejný autobus nebo stejný vlak jménem státní rozpočet této země – tak ta pravidla neplatí. Z našeho pohledu úplně absurdní přístup ke státnímu rozpočtu, k odpovědnému rozpočtování státu.

Posledním, sedmým, bodem, který chci zmínit – takže vidíte, že se blížím ku konci – je to, co jsem naznačil už v těch třech přístupových věcech nebo nadhledových věcech, v těch rizicích, které se linou průřezově celým návrhem zákona jako červená nit. To je něco, co mě překvapuje a myslím, že jsem to použil už u některého jiného zákona, u zákona o státní službě, kde hnutí ANO... Můžu nesouhlasit s jejich, řeknu, sociálně demokratickým nebo levicovým směřováním, ale to je standardní politický rozpor, ten přece do demokracie patří – ale vždycky jsem je považoval aspoň za pragmaticky uvažující politickou stranu.

Proč přistoupili k zákonu o státní službě, kde je ten šťouchanec do prezidenta, k tomu malichernému šťouchanci do sedmi kapitol – Kancelář prezidenta republiky, Sněmovna, Senát, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář veřejného ochránce práv a mimo jiné Úřad národní rozpočtové rady? Tak proč přistoupili k omezení procesu, autonomního procesu, férového procesu, úprav těchto sedmi rozpočtových kapitol? To mě u koalice překvapuje.

Vysvětluju si to tím, že hnutí ANO – samozřejmě to není podstatné, proto jsem to zařadil až jako sedmý z prioritních bodů, které tady za ODS velmi silně kritizujeme – tak proč hnutí ANO tady k těm šťouchancům přistupuje? Připadá mě to, že ty cenovky, které platí svým koaličním partnerům, jsou opravdu malicherné a mají charakter těch šťouchanců.

Neodpustím si... (Ministryně Schillerová vznáší námitky.) Vidíte, tak omlouvám se za neodhad, paní ministryně. Řekl jsem, omlouvám se. Na druhou stranu zase jsem byl překvapen v tom, že jsem nepokračoval v přerušené rozpravě. To jsem včera hovořil i s panem předsedou Sněmovny. Ale v pořádku, omlouvám se.

Nedá mně to, abych nezmínil Motoristy. Já to tady musím uvést, protože Motoristé velmi často soupeří s naší stranou a tváří se jako ta pravá pravice, ta klausovská pravice, ta nová, lepší modrá. Já bych Motoristy vyzval. Já být jimi, po hlasování o státním rozpočtu, schodek rozpočtu 2026 – teď se nebavme o nuancích – je nepochybně výrazně větší než schodek rozpočtu 2025.

Za třetí, schválení regulace cen pohonných hmot shozením podnikatelů přes palubu bez soudní ochrany, bez kompenzací. Asi se nějak promlčí dneškem a ve výsledku budou nepochybně hlasovat pro. Vláda ty hlasy potřebuje. Tak bych řekl, ať nakoupí oranžovou barvu a přelakují ten vývěsní štít, protože mně připadá, pro ostatní politické strany, které tu modrou barvu používají, že Motoristé už by se té modré barvy a pravicového světa, pravicové rétoriky, měli zbavit. Děkuju mnohokrát.