Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, před vstupem do Poslanecké sněmovny jsem 36 roků fáral v uhelném hlubinném dole. Od roku 1982 do roku 2013 jsem byl i důlní záchranář. Z paměti mně nikdy nevymizí datum 7. května 1985, kdy jsem jako velitel průzkumné čety velel jednotce, která jako první po výbuchu na dole Doubrava fárala do dolu a kde jsem v rámci tohoto průzkumu identifikoval 17 obětí. Pamatuji si na rodiny, na pohřby, to znamená veškeré věci, které s tímto souvisí, pamatuji si na důlní neštěstí 18. října 1990 - výbuch na dole Barbora, kde zahynulo 30 horníků. Pamatuji opravdu tragédií celou řadu a taky to někdo na mně je vidět, že prostě jsem emočně někdy citlivější. Za to se někdy poslancům omlouvám. Každá takováto tragédie, a není to jenom uhelná tragédie, zanechává v srdcích pozůstalých opravdu mnohdy nesmazatelné rány.