Bitva o Normandii byla jednou z největších operací druhé světové války a dá se označit za nejdůležitější bitvu, v jaké kdy západní Spojenci bojovali. Vítězství zaručilo nejen konečnou porážku Německa, ale i navrácení svobody porobeným evropským národům.

 Cena za vítězství však byla velmi vysoká, zvláště první invazní vlny prožily krvavý masakr – dvanáct tisíc padlých na straně Spojenců a sedm tisíc na straně Němců. Strašlivou kapitolu invaze v Normandii tvoří i oběti na francouzském civilním obyvatelstvu. Jelikož Němci využívali civilní obyvatelstvo coby živý štít, došlo před a během vylodění k obrovským ztrátám na životech, zahynulo přes dvacet tisíc francouzských civilistů. Ztráty se nevyhnuly ani Čechoslovákům, kteří byli ve druhé vyloďovací vlně, odhady hovoří o tom, že v Normandii je pohřbeno několik desítek československých vojáků.

 Sedmdesáté výročí počátku úspěšné invaze v Normandii přichází v době, kdy se na východě Evropy odehrává nejvýraznější konflikt od konce války. Připomínka výročí vylodění je proto letos daleko intenzivnější nežli v jiných letech. Invaze a následné úspěšné osvobození západní a střední Evropy totiž stálo u základů poválečného uspořádání regionu, které nemá v dějinách srovnání – Evropa žije takřka 70 let v míru, pokud pomineme regionální konflikty typu války na Balkáně v 90. letech.

 Jsem bytostně přesvědčen, že právě transatlantické spojenectví a současně hlubší integrace Evropy přinesly kontinentu klid zbraní a s tím spojený ekonomický rozvoj regionu. Domnívám se, že i dnes musí být Evropa jednotná a musí dbát o demokratické principy. Dějiny nám toho budiž důkazem.

Vyšlo v LN