Hamáček (ČSSD): Zásadní krizi vojenského zpravodajství nelze podceňovat
20.06.2013 15:59 | Zprávy
Poslední dny vnesly do české politiky mnoho skandálních odhalení a vládní koalice tak přišla už i o poslední zbytky své legitimity v očích veřejnosti.
Foto:
Redakce
Popisek: Jan Hamáček
reklama
Kdyby věci nenabyly tak zásadního charakteru, celá aféra by mohla vyznít spíše tragikomicky s nádechem pořádné frašky – premiérova nejbližší spolupracovnice úkoluje vojenskou rozvědku v rámci zapeklitého milostného trojúhelníku, a to celé je zabalené do slepence rozsáhlého uplácení, nikým „nechtěných“ 150 milionů v tajných schránkách a trezorech, a tahání za nitky ze strany různých lobbistů a kmotrů. Rezignace premiéra Petra Nečase v dané chvíli byla pak jediným možným řešením. V záplavě šokujících zjištění a intrik však může zapadnout jedna zcela zásadní otázka, a to jaká budoucnost čeká české vojenské zpravodajství poté, co jeho důvěryhodnost utrpěla značnou újmu.
Podle zákona o zpravodajských službách má vojenské zpravodajství na starosti „zabezpečování informací o záměrech a činnostech představujících vojenské ohrožení České republiky, o zpravodajských službách cizí moci v oblasti obrany, o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany České republiky a o činnostech ohrožujících ochranu utajovaných skutečností v oblasti obrany České republiky.” Jinými slovy hlavním posláním vojenského zpravodajství je sledovat a případně předcházet možným hrozbám bezpečnosti České republiky. V žádném případě, a to snad není ani třeba dodávat, do výčtu činnosti vojenského zpravodajství nezapadá sledování premiérovy manželky či premiérova řidiče.
Navíc zpravodajci se v žádném případě nemohou jen tak z vlastní vůle rozhodnout, koho zrovna budou sledovat. Podle příslušné legislativy a vnitřních předpisů musí se zahájením sledování jakékoliv osoby dát nejprve svůj souhlas ministr obrany, pod jehož resort vojenské zpravodajství spadá.
Právě proto nelze nad celou kauzou jen mávnout rukou a tvrdit, že se nic tak závažného vlastně ani nestalo. Na nezákonném sledování se totiž měli podílet jak bývalý ředitel vojenského zpravodajství Ondřej Páleník, tak i jeho nástupce Milan Kovanda, který se navíc policii ke svému činu doznal a byl z funkce následně odvolán. Samotné sledování pak měl provádět Kovandův přímý podřízený Jan Pohůnek, který v rozvědce odpovídal za zajištění vnitřní bezpečnosti. Proto je naprosto šokující si byť jen na chvíli připustit, že by tito vysoce postavení zpravodajci nebyli obeznámeni s vnitřními předpisy a mechanismy jimi řízeného vojenského zpravodajství.
Jaké asi muselo zavládnout zděšení u našich spojenců v NATO a EU, když se o této blamáži českých rozvědčíků dozvěděli? Spolupráce zpravodajských služeb a výměna informací je naprosto běžná a dokonce se jedná o nezbytnou součást zpravodajské činnosti. Avšak takováto mezinárodní spolupráce předpokládá existenci silné důvěry mezi službami jednotlivých států. Jakou důvěru asi mohou mít naši spojenci v české rozvědku, jejíž dva šéfové Páleník a Kovanda bez mrknutí oka plnili zadání jedné úřednice Úřadu vlády?
Kromě mezinárodního rozměru se aféra kolem sledování dotýká i občanů České republiky a jejich důvěry ve státem kontrolované tajné služby. Pokud se otevřeně mluví o tom, že vojenští zpravodajové volně nasazovali sofistikovanou monitorovací techniku ke sledování osob na našem území, je pochopitelné, že důvěra v instituce, které jsou z valné části stále opředené tajemstvím a divokými spekulacemi, jen dále poklesne. Stále nevyjasněné okolnosti kolem možného zapojení zpravodajských služeb do diskreditace klíčového svědka, elitního vojenského pilota Karla Daňhela v kauze předražených přepravních letounů CASA, tak získává ve světle aktuální špionážní aféry nový rozměr.
Obnovit důvěru v naše vojenské zpravodajství půjde těžce. Pokud si ovšem chceme z celé kauzy vzít poučení do budoucna, musíme se zaměřit na systémovou úroveň, kde je možné provést nápravu. Celá situace by vlastně vůbec nemusela nastat, kdyby u nás existoval efektivnější systém kontroly zpravodajských služeb. Ona efektivita je zde daná zejména tzv. dvoustupňovým modelem kontroly, kde dohled vykonává jak parlamentní komise, tak civilní složka kontroly, skládající se z prověřených mimoparlamentních a mimostranických osobností (například soudci). Tyto kontrolní orgány by měly možnost aktivně dohlížet i nad probíhajícími kauzami a operacemi v míře, která dovolí vysoký stupeň utajení, pro práci vojenských zpravodajců nezbytný. V neposlední řadě nesmí tato kauza vrhat špatné světlo na ty zpravodajce, a já jsem přesvědčen, že se jedná o většinu, kteří plní poctivě svou práci a slouží svědomitě své vlasti. Jen na těchto základech pak bude možné obnovit pošramocenou důvěru ve vojenské zpravodajství.
Myslíte, že SOCDEM pomůže se dostat Komunistům zpět do Sněmovny? Podle mě je to přesně naopak. A vás se ptám, proč myslíte, že řada voličů i dnes volí komunisty? Nemyslíte, že je to i vaší vinou, protože neumíte dělat sociální politiku?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.