Nenašlo se totiž z doby před převratem 10 let zaměstnání u podniku, který už neexistuje a i když onomu člověku dosvědčili lidé, kteří s ním v tom podniku pracovali, že tam skutečně pracoval, tak problém je v tom, že se nedochovaly doklady o mzdách. Takže tento velmi tvrdě pracující člověk za 10 let někdy před převratem vydělal 0.

Když jsem se na to ptal jedné odbornice na důchody, tak mi řekla, že takových příkladů je víc, a to ještě jsme v době, kdy relativně z doby před Listopadem měly podniky tyto věci v pořádku. S hrůzou však hledí do doby, až budou chodit do důchodu ročníky, které těžiště své pracovní činnosti měli po roce 1990, kdy firmy vznikaly a zanikaly jako na běžícím pásu a nikdo si nedělal hlavu s pečlivou evidencí.

Jeden velmi významný člověk mě přivedl na tuto následující myšlenku: Navrhujeme, aby u lidí, u nichž není možno dohledat některá léta, kdy za ně jejich zaměstnavatel platil či neplatil sociální pojištění, či podnik, ve kterém pracovali zkrachoval a nedochovaly se záležitosti spojené s placením sociálního a zdravotního pojištění, měli nárok na tzv minimální důchod. Samozřejmě jenom takoví lidé, kteří mají prokazatelně kladný vztah práci, práce se nikdy neštítili a nedá se u nich předvídat, že by lživě vypovídali o své zaměstnanecké minulosti.