Progresivisté, to je gender loby, klima loby, hlídači politické korektnosti, americké university a pod. U nás se jim tak trochu nepatřičně říká pravdoláskaři, ačkoliv jim o pravdu nejde, a místo lásky však jejich diskuzní příspěvky zrcadlí nenávist.

Nějak popleteně se progresivistickému proudu v Evropě říká neomarxisté. Proč píšu popleteně? Marx rozděloval obyvatelstvo na lidi práce, kteří vytvářejí hodnoty a lidi, kteří výsledky lidí z práce využívají, podílejí na spotřebě výsledků lidí práce (typické politické neziskovky, které získávají ze státního rozpočtu nemalé peníze, a jejichž činnost je mnohdy zaměřena proti lidem, kteří ony hodnoty vytvářejí a peníze pro neziskovky fakticky generují). Marx ve své podstatě byl na straně těch, co vytvářeli hodnoty, čili na straně tehdejšího proletariátu. Naopak na příkladu USA vidíme, že Trumpa volí právě oni zmiňovaní lidi práce (i ti co práci ztratili) a bytostně ho nenávidí právě progresivistická skupina. Demos má ještě všude mírnou převahu. Jenže na straně progresivistů stojí většina médií a velice mocný neziskový sektor a v USA ti nejbohatší z bohatých (Deep State).

Tato progresivistická skupina si našla pro zvrácení přirozeného vývoje v USA mocnou zbraň. Korespondenční hlasování. Nejsem detailní znalec americké ústavy, ale můj syn, který je profesorem na jedné prestižní americké universitě (a samozřejmě jako většina universitních profesorů stojí na oné progresivistické straně a na rozdíl ode mne vášnivě nenávidí Trumpa a předtím volil Hillary a nyní Bidena), mi říkal, že korespondenční hlasování je zakotveno v Ústavě USA. Že to vlastně v minulých dobách jinak nebylo možné, a že např. stát Washington (hlavní město Seattle) jiné hlasování než korespondenční nezná.

Jenže dříve lidé většinou hlasovali napřímo. Mediální nátlak a pandemie však v současné době vychýlila poměr hlasování napřímo a korespondenční. Dříve obvykle korespondenčně hlasovalo cca 10% amerických voličů. Tentokrát to byla snad i víc než třetina, číslo se vyšplhalo ke 100 milionům.