Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády.

Nouzový stav je přiznání, selhání vlády. Možná si vzpomínáte, přibližně před rokem to řekl tehdy jeden z lídrů opozice, dnes vicepremiér pan Vít Rakušan. Už ani den s nouzovým stavem, to bylo zase heslo tehdy uskupení SPOLU. Určitě si vzpomínáte na jaro 2021, kdy byla kritická situace v celé Evropě v rámci covidu samozřejmě, kdy byly plné nemocnice a kdy jsme doslova a do písmene prosili Poslaneckou sněmovnu o to, aby se prodloužil nouzový stav a nebylo tak učiněno, nebýt tehdy hejtmanů, kteří se k tomu postavili velmi zodpovědně, tak nastala skutečně kritická situace.

Rok se s rokem sešel, máme zde další krizi a u vlády je tehdejší opozice, která změnila názor. Já tomu rozumím, je to o odpovědnosti, je to o tom, že se snaží, aby ta krize se zvládla, pokud možno nejlépe, jak je možné, tak jako jsme se snažili my. Co mi u toho ale chybí. Chybí mi u toho určitá dávka pokory. Ano, může se přijít se sto osmičkou, dá se všechno přehlasovat, konečně dopadne to tak zřejmě. Ale dá se to řešit i tak, že se přijde, že se omluví dnešní koalice, tehdejší opozice, za svůj přístup, který byl před jedním rokem, že věcně zdůvodní to, proč se nouzový stav zavádí opět, proč bude pokračovat, ať už je to z důvodu krajů, z důvodu zásobníků plynu, a že se bude dávat na nejkratší možnou dobu 30 dnů a poté se to vždycky prodlouží. Tak to poslední už nedopadlo, silou se to protlačilo na výrazně delší dobu, nyní je pravda, že to je o 30 dnů.