Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dobré krásné dopoledne. Já si dovolím vystoupit v jiné věci, než je meritum zákona, tj. transpozice přeshraniční péče. Myslím si, že komplexní pozměňovací návrh, proti kterému já jsem vystoupil a který byl předložen zdravotním výborem, byl tady projednán dostatečně.
Ale rád bych protestoval proti pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Markové, který projednán ve zdravotním výboru nebyl a který se týká zrušení regulačních poplatků teď hned.
Nechci se znovu vracet k tomu, proč jsou poplatky dobré či špatné, ale musím se vrátit ke klíčovým bodům zdůvodňující argumentace paní poslankyně Markové, expertky klubu KSČM na zdravotnictví. Domnívám se, že v té argumentaci jsou nepravdy.
Konkrétně se jedná o dva argumenty, proč chce KSČM poplatky rušit, a to za prvé pro jejich údajnou neústavnost a za druhé pro údajnou absenci jejich regulačního efektu.
Nejdříve tedy jak je to s ústavností regulačních poplatků. Jak v prvním případě za ministra Julínka, tak ve druhém případě rušení stokorunového hospitalizačního poplatku v roce 2013, Ústavní soud v podstatě poplatky jako konkrétní formu spoluúčasti toleroval a vůbec podrobněji nezkoumal, zda jsou regulační či ne. Zkoumal dvě podmínky. Za prvé podmínku ústavy, která říká, že péče je bezplatná, pokud zákon nestanoví jinak, a zde zákon zcela jednoznačně ono jinak stanovil, a proto většina poplatků již dvakrát Ústavním soudem byla ponechána.
Další podmínce, kterou Ústavní soud zkoumal, se zjednodušeně začalo říkat podmínka, zda nejsou podmínky rdousící. Podmínka se dovozuje z Listiny základních práv a svobod, ze které vyplývá, že přístup ke zdravotní péči nesmí být nikomu upřen z finančních důvodů. To je hlavní důvod, proč Ústavnímu soudu nevadil poplatek za den pobytu v nemocnici ve výši 60 korun, ale vadil mu zvýšený poplatek na 100 korun a bez sociálního omezení. Měli jsme sice výjimku pro osoby v hmotné nouzi, ale ta nebyla uznána jako dostatečná. V tomto směru bylo třeba Ústavní soud respektovat, a to se stalo.
Zbylé poplatky jsou tedy teď správně stanovené zákonem, nejsou rdousící a jsou proto zcela ve shodě s ústavou, ať regulují nebo ne.
A jsme u druhého problému, který má být důvodem zrušení poplatků, u onoho zda regulují nebo neregulují. Řekl jsem, že to nemá význam pro ústavnost či neústavnost, ale stejně je to zajímavé zkoumat, už jen kvůli tomu, zda paní poslankyně Marková argumentuje pravdivě nebo ne. Tvrdila, že neexistuje žádná analýza, která by regulační efekt dokladovala. Nevím, jestli paní poslankyně existující analýzu nezná, anebo ji zapřela, ale analýza existuje. Je v tom nejpřístupnějším zdroji statistik o našem zdravotnictví, v publikaci Ústavu pro zdravotnickou informatiku a statistiku České republiky z roku 2013. Chcete-li přesnou citaci, aktuální informace ÚZIS č. 40, Praha, 17. 9. 2013. Analýza mapuje vývoj v letech 2007 až 2012, tedy období před a pět let po zrušení poplatků, a jasně dokladuje dlouhodobý pokles výkonů. Na pohotovosti dohromady u dětí a dospělých bez stomatologie za pět let nastal pokles o 37 %. Padlo tu, že je to přelito do záchranek. Z poklesu tedy musíme odečíst objektivní hodnotu nárůstu na záchrankách, což je jedna čtvrtina toho poklesu pohotovosti, která se přelila, ale i tak zůstává ten pokles veliký. Včera ho potvrdil pan ministr Němeček jako velmi významný.
Naopak pan ministr popřel regulační efekt u poplatků ostatních a tvrdil, že mezi léty 2008 a 2007 došlo k výraznému poplatku, který se vrátil zpět na původní úroveň. Není to úplně tak. U ošetřovacích dnů v nemocnicích i u ambulantních kontaktů, které byly tedy zatíženy regulačními poplatky a dodnes jsou, dokladuje analýza pokles za celých pět let pod 90 %, přičemž z jiných studií je jasné, že například hospitalizace klesly zejména u banalit a mírně stouply u těžkých případů, ale je tu ten pokles na 90 %, takže se nikomu nic nestalo, kdo onemocněl těžce, byl hospitalizován, a banality poklesly.
Pokud jde o ambulantní kontakty, tak z mezinárodních statistik jiných je patrno, že průměrný počet ambulantních kontaktů u nás s lékařem je podstatně vyšší než ve zbytku vyspělých zemí. A to, že došlo k poklesu ambulantního poplatku o 10 %, že došlo k poklesu ambulantních výkonů o 10 %, je jasný signál toho, že regulační poplatky by neměly být rušeny a jestli někdo uvažuje o jejich úpravě, tak by spíš měl uvažovat o jejich zvýšení, aby se ten regulační efekt zvýšil.
Dovolte mi udělat závěr. Poslední rozprava o poplatcích ukázala, jak lze v této Sněmovně mlžit. Doporučuji proto již s debatami přestat a přiznat si, že rušení poplatků je čistě politické rozhodnutí, založené na názoru, že spoluúčast je špatná. Je to legitimní názor, my, pravicová opozice, jsme ve volbách prohráli a poplatky budou asi na konci roku zrušeny. Řízení zdravotnictví tak bude připraveno o jeden nástroj, který přináší do zdravotnictví peníze a zvyšuje efektivitu systému. Peněz bude škoda, ale pan ministr financí je prý vykompenzuje z daní. Uvidíme. Naštěstí nástrojů na zvyšování efektivity ve zdravotnictví existuje více. Pokud pan ministr Němeček s některými z nich do konce roku přijde, nebo si vydobude ze státního rozpočtu více peněz, aniž by se zvýšil deficit státního rozpočtu, bude to fajn a bude mu možno zatleskat, ale prosím, nenaběhněme alespoň teď na snahu KSČM získat politické body, protože to zdravotnictví hodí zpět, připraví ho o peníze a bude to negativně motivovat pacienty tak, aby se o své zdraví nestarali už vůbec.
Jsem proto pro zamítnutí uvedeného pozměňovacího návrhu.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
