Vážení členové vlády, vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já si dovolím stručně reagovat vaším prostřednictvím na pana místopředsedu Filipa.

Není pochyb o tom, že součástí problému, o kterém tady diskutujeme, jsou naše národní zájmy a otázky toho, jak máme pokračovat v naší zahraniční politice, v našich geopolitických postojích, v naší obranné politice, v naší energetické politice. Ale to hlavní, proč o tom diskutujeme tak velmi těžce, je ten fakt, že ten základní problém, který nejdříve musíme prodiskutovat a na kterém bychom se měli shodnout nebo ke kterému bychom měli zaujmout stanovisko, je, jestli obsazení Krymu byl mezinárodní zločin nebo nebyl. A jestliže se tady dozvídáme ze strany komunistů spoustu argumentů, že to nebyl mezinárodní zločin, dozvídáme se mimo jiné, že ministr zahraničí se chová téměř jako Che Guevara, dozvídáme se, že pozvání sovětské armády občany na Krym bylo velmi oprávněné, tak to už můžeme říkat, že bylo zrovna tak oprávněné jako pozvání zahraničních vojsk v roce 1968, tak v takovéto situaci, kde se říká, že naše zahraniční politika je snad ještě horší než naše politika vůči zdravotnickému systému, že nemáme vztahy s arabskými zeměmi, s Evropskou unií, tak se pak ta základní věc, jestli se jedná o mezinárodní zločin nebo ne, diskutuje velmi špatně.

A my trváme na tom, že se jedná, protože jestliže to dneska nevyslovíme, tak se za chvíli budeme dozvídat o anexi dalších bývalých postsovětských zemí a možná časem i o pokusech anektovat zpátky středoevropské země bývalého sovětského bloku a bude jenom otázka, jestli bude dříve tohle, nebo jestli předtím ještě bude předcházet pokus o anexi Aljašky, která také kdysi byla ruským tradičním územím, které Rusko ztratilo.

Děkuji. (Potlesk zprava.)