Není to dobře, ale útěchou nám může být fakt, že v podobně nedokonalém stavu nejsme sami, protože exaktní měření kvality, zejména výsledků péče, je metodicky náročné a získávání exaktních informací je plošně zavedeno jen v nejvyspělejších zdravotních systémech.

Nikdo už dnes nepochybuje o tom, že měření kvality je prospěšné, a to hned z několika důvodů. V první řadě umožňuje získávat zpětnou vazbu o činnosti zdravotnického zařízení. V minulosti to bylo výsadní doménou akademické medicíny, dnes se však provádí dlouhodobá kontrola výsledků náročných a rizikových činností, ať je to například v letectví, farmaceutické výrobě, atomové energetice či medicíně.

Za druhé funguje měření kvality a srovnávání výsledků jako nástroj, který motivuje zdravotníky k dosahování lepších medicínských výsledků. V českém právním prostředí navíc existuje i třetí důvod, a sice zákon o zdravotních službách (zák. č. 372/2011 Sb.), který stanovuje povinnost věnovat se kvalitě a určuje některé formální náležitosti s tím spojené.

Měření kvality nesporně přináší prospěch pacientům, může však být vnímáno i jako manažerský nástroj, který pomáhá zvyšovat efektivitu péče. Snahu lékařů pacientům pomáhat lze srovnáváním výsledků péče zviditelňovat, nejlepší výsledky je možno morálně oceňovat a působit tak na ostatní, aby ve svých postupech hledali možnost zlepšování. Průběžné vzájemné srovnávání výsledků péče vyvolává snahy o předcházení komplikací a pochybení a motivuje k zavádění drobných i podstatných technologických zlepšení, která často vedou i ke snižování nákladů a racionálnějšímu využívání omezených zdrojů.

Limity a problémy dnešního měření kvality péče Měření kvality v poskytování zdravotních služeb není jen otázkou ochoty k takovému kroku přistoupit. Je to zároveň náročné zadání vytvářet metodicky jednoznačně definované indikátory a kritéria pro jejich hodnocení. Můžeme klidně pominout otázku zveřejňování dosažených výsledků, která vždy budí rozsáhlé diskuse, protože v ČR zatím narážíme na technické limity a v podstatě stále ještě žádné plošně použitelné indikátory, které by mapovaly činnost ve všech oborech, nemáme.