Děkuju za slovo, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den. Dovolím si malou výjimku a vystoupím ne věcně, ale politicky. Protože pan ministr je ve funkci teprv asi dva měsíce, tak to půjde možná ještě za jeho předchůdcem, ale v rámci studování tohoto zákona jsem objevil jednu zajímavou věc, kterou bych zde chtěl prezentovat.

Pokud jde o ten vlastní zákon, tak s ním souhlasím, budu ho podporovat a myslím si, že je všeobecný pocit, že v době, kdy je v zemi konjunktura, stoupá hrubý domácí produkt, že by mělo přitékat do zdravotnictví za státní pojištěnce více peněz. Ten problém, který zde chci zkritizovat, je technický, protože argumentace za to povyšování zdrojů pro zdravotnictví vychází z dlouhodobých statistik, a v těch statistikách i světových je klíčovým parametrem procento z hrubého domácího produktu, které jde do zdravotnictví, a tenhle ten index rozděluje země na chudé, ve střední pozici a země bohaté. A ty bohaté mají ten index vyšší. Spojené státy někde mezi 16 a 18 procenty. My jsme ho mívali někde mezi 6,5 a 7,5 procenty a byli jsme sice nejlepší ze středoevropských zemí, ale postupně se to zhoršovalo. V hospodářské krizi došlo k propadu a ten propad ještě v loňském roce byl citován jako propad, který se nelepší v naší pozitivní hospodářské situaci.

Ke svému překvapení když jsem otevřel ročenky ÚZISu za rok 2014 a 2015, které vyšly 11. 1. v letošním roce obě dohromady, předtím byl v tom ročenkovém periodickém vydávání jaksi defekt a některé prostě vydány včas nebyly, tak to ještě by se dalo tolerovat při novém vedení SÚKLu a radikálních změnách, které tam probíhají, ale obsah těch dvou nových posledních ročenek je velmi podivný. Setkal jsem se s tím už v lednu, kdy jsem studoval rozložení nákladů na jednotlivé věkové skupiny pacientů, které se v obou těch ročenkách velmi lišily a byly tam věcné chyby, byla tam čísla, která reprezentovala úplně něco jiného, než náklady na jednotlivé věkové skupiny, ačkoliv to bylo deklarováno.