To je vděčné politické téma, zvlášť v současnosti, když jsou diskuze o zdravotnických poplatcích na nějakou dobu mimo hru. Aktuální fakta z nikotinového bojiště jsou následující. Ministerstvo zdravotnictví mírně ustoupilo z původně striktních požadavků a omezilo zákaz kouření v pohostinstvích jen na restaurace, kde se vaří. Oba tradiční oponenti neztráceli čas a návrh důkladně rozcupovali. Senátor Kubera jako vždy promluvil o nesmyslném státním zásahu a jeho oponentka a protikuřácká jednička MUDr. Králíková kontrovala málo razantním slepencem. A můj komentář? Exaltovaná nespokojenost obou znepřátelených stran dokladuje, že ministr Němeček předložil vyvážený a rozumně doladěný materiál. Tím, že ho bohužel den poté stáhl, ale ztratila celá věc svoji dynamiku. Není moc co dodat. Protikuřácké nálady ve společnosti a moderní textilní technologie garantují, že namočené, před brodem nestažené kalhoty uschnou celkem rychle. Tak statečně do toho.

Další dny se začalo rýsovat jiné slibné téma. Po delší pauze přistála brzy ráno na webu oprášená výhružka s výsledky Jakobínsko- Babišovsko-Wagenknechtovského auditu v nemocnicích, a to včetně hororových scénářů, kolik peněz že budeme vracet do Bruselu. Ovšem už týž den po obědě bylo vše jinak a před sedmou večerní se na stejném serveru nakonec objevil titulek zasluhující velké T - „ Zvrat v auditech špitálů: Nejprve chyby za miliony, pak nic.“

Pro zdůraznění opakuji - pak nic! Pominu to, že mluvit o velkých nemocnicích jako o špitálech je levné a trochu bulvární. Mé rozladění víc podpořil bleskový komentář poslance Hovorky („je to zvláštní“) a senátorky Dernerové („nerozumím tomu“). Evropská komise je prý vždy trochu shovívavější, když jde o nemocnice, říká zjevně zklamaná paní senátorka. Škoda. Člověk by očekával špetku radosti, když se ukazuje, že alespoň jednou žádný ředitel nekradl.