Napřed to bylo příliš moc vody. Povodně. Katastrofická situace. Pracovali jsme na opatřeních proti povodním. A přichází sucho. To na první pohled není tak hrozné. Ale ve svých důsledcích je situace ještě horší. Je to plíživé nenápadné zlo.

Úbytek dešťových srážek, vyšší průměrné teploty a následný nedostatek vody trápí i obyvatele našeho kraje – zvláště na Třebíčsku a části Jihlavska a Žďárska. Severozápad kraje je na tom jen o trochu lépe. Sucho zlobí zahrádkáře, mrzí i houbaře. Ale bolestnější je, že komplikuje práci v zemědělské výrobě. Vláda už o problémech se suchem jednala, ale řešila jen dlouhodobá opatření. Je ale třeba konat rychle, protože už nyní je jasné, že nás čekají menší výnosy v rostlinné výrobě. Důsledkem je nedostatek objemných krmiv, protože nevyvinutým a zaschlým klasům nepomohlo ani krátké deštivé období na začátku srpna. Tím je ohrožen chov mléčného skotu. Bolestí je ale více. Stačí se projet kolem polí a vidíme lány nízkého obilí a dokonce borovice usychající nastojato.

Je pozitivní, že naši zemědělci se sami pokoušejí situaci řešit alespoň v rámci svých možností. Snaží se o nové pěstební postupy, využívání hybridních osiv, dělají opatření pro zadržování vody v krajině. Stát by nám ovšem měl také výrazněji pomoci. Vždyť náš kraj přes své problémy s vodou dodává většinu pitné vody pro Prahu (ze Želivky) a také pro Brno (z Vírské přehrady). Co by si tato velkoměsta bez naší vody počala?