Jsou zprávy, kterým nechcete věřit, a u kterých doufáte, že jsou jen omylem, chybou či nedorozuměním. 

Mezi ně patří i dnešní zpráva o úmrtí Martina Ráboně, ředitele Společnosti přátel čs. opevnění, bunkrologa, spisovatele a především hlavního architekta rozvoje pevnostních objektů na Králicku a doufám, že mohu říct také dobrého a váženého přítele, který si nepotrpěl na velká gesta a pozornost.

Martin Ráboň byl nejen odborníkem na historii československého pohraničního opevnění, ale především neúnavným bojovníkem za znovuoživení a zpřístupnění objektů včetně tvrzí Bouda a Hůrka, ale také hlavním organizátorem vojensko-historické akce Cihelna, která pravidelně patří mezi největší akce v našem kraji. Martina Ráboně jsem za léta naší spolupráce poznal jako rovného chlapa, u kterého podaná ruka a vyřčený slib platil vždy bez mrknutí oka více než tisíce podpisů. Byl to člověk, který pro prvorepublikové pevnosti dýchal a zasvětil jim celý svůj život. Ten náhle vyhasl ve středu 8. prosince, ale odkaz Martina Ráboně přetrvá nejen v tvrzi Bouda po další generace, protože navrácení vzhledu vchodového srubu tvrze Bouda do roku 1938 byl jeho sen, který se splnil. Jsem rád, že jsme se s Martinem Ráboněm mohli za poslední roky opakovaně potkávat i při přátelských setkáních na Boudě a posunuli její rozvoj celou řadou úspěšných projektů. Tím posledním byla nedávno dokončená obnova vstupního objektu, před kterým jsme si naplánovali a slíbili pokračování naší spolupráce. K té už bohužel vlivem osudu za účasti Martina Ráboně nedojde, ale naší povinností je společně s kolegy ze spolků, organizací a muzeí dotáhnout všechny rozdělané projekty, které měl, protože tím můžeme nejlépe uctít jeho památku.