Komunisté se k vedení vlády dostali v roce 1946 na základě voleb, ve kterých nedostali nadpoloviční většinu hlasů, ačkoliv jejich postavení bylo velmi silné.

V Čechách měli 43,25 procent, na Moravě 34,46 procenta a na Slovensku 30,48 procent hlasů. Je otázka, jestli by tak vysoká čísla dostali i v dalších volbách a spíše o tom můžeme pochybovat. Žádné takové už se ale nekonaly.
Svého mocenského postavení využili komunisté k propagandě a obsazování mocenských pozic.

Víme, že bezprostředním podbětem k únorové krizi byly spory o vedení ve Sboru národní bezpečnosti (SNB), protože komunisté v Praze místo nekomunistického vedení dosadili komunisty. Mělo jít i o to, by se zabránilo vyšetření podivných politických případů.

Je také známo, že už v pondělí 23. února Státní bezpečnost prováděla zatýkání členů nekomunistických stran, jejichž ministři podali demisi. Přříslušníci SNB pronikli do sekretariátu národně socialistické strany a údajně pátrali po zbraních a dokumentech, které by souvisely s údajnou „podvratnou činností“. Komunisté také začali organizovat jednotky Lidových milicí, což nemělo žádnou zákonnou oporu. Konaly se domovní prohlídky.
V úterý 24. února proběhla hodinová generální stávka a pokračovalo ztýkání představitelů národně socialistické strany, nevyšly noviny „Svobodné slovo“ a v lidové straně "akční výbor" ovládl deník „Lidová demokracie“. Lidové milice vnikly do Lidového domu a sociální demokracie se v této atmosféře rozhoduje pokračovat v další Gottwaldově vládě. Gottwaldovi přívrženci v demokratických stranách využili svou příležitost.