Je předvečer Štědrého dne a já sedám k počítači, abych se s Vámi, milé čtenářky a milí čtenáři tohoto mého blogu, podělil o pár myšlenek k svátkům, před jejichž dveřmi stojíme.

Mám vánoční dobu rád. Mám dojem, že jsme k sobě jaksi milejší, laskavější, více se usmíváme, vybíráme dárky pro své drahé, kterým chceme udělat radost a tím na ně myslíme. Trošku jakoby ustupovalo do pozadí sobectví a zasmušilost, která je někdy v našich azimutech dosti rozšířená. V tomto smyslu Vánoce kultivují naše vzájemné vztahy. Vždyť je příjemnější, když jsme na sebe milí, než když se škaredíme a vymýšlíme, jak druhého naštvat, převézt, obalamutit.

Setkávám se s dosti velkým počtem lidí a opakovaně dělám zkušenost, že často platí, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A řekněte sami, nebylo by lepší, kdyby se z lesa ozývalo něco hezkého? Jsem přesvědčený, že je to do značné míry v naší moci. I lidé, u kterých byste to na první pohled nečekali, se vám dokáží otevřít, když si získáte jejich důvěru. Ne, nemluvím tady o žádném slunečním státě, dělím se s vámi o své opakované zkušenosti z dosavadní praxe.