Chtěla bych se vrátit k těm neziskovým organizacím. Ano, už to tady dneska zaznělo. Jsou neziskové organizace, dovolila bych si je rozdělit na dvě skupiny - ty, které jsou pro tuhle společnost potřebné, které jsou variabilní, které pomáhají v sociální oblasti, v zájmové činnosti, a těch lidí, kteří pracují v těchto organizacích, si já velmi vážím, protože opravdu dělají velmi prospěšnou věc. Ovšem na druhé straně neziskové organizace, které mají nejasný cíl, nejasnou vizi.

My jsme se opakovaně v našem podvýboru pro nepojistné dávkové systémy zabývali organizacemi, které působí v začleňování atd. atd. Chtěli jsme vědět výsledek toho jejich dění, to, co vlastně je jejím výsledkem. Ve výboru pro sociální politiku jsme se zabývali organizacemi doprovázejícími pěstounské rodiny. Chtěli jsme po nich, aby byly jasně nastaveny jejich standardy. Jsou to také neziskové organizace. A víme, že je mezi nimi jaksi velký rozdíl.

Proto si myslím, nemá cenu dnes na konci volebního období obviňovat kohokoli navzájem. Chci říci, že jsme možná udělali chybu všichni, že jsme od začátku tohoto volebního období netlačili na to, aby tady vznikla jasná pravidla pro fungování neziskových organizací, přesně tak jako to tady zaznělo, jako je Člověk v tísni, Rekonstrukce státu. Ta už mi naštěstí dala pokoj, protože jsem jí řekla, že je netransparentní, tak už se neozvala, takže já už od ní mám pokoj.