Do sociální demokracie jsem vstoupil v roce 2013. Prostě mě tehdy oslovil program. Ještě jako nevolič jsem si poctivě pročítal volební programy a oslovil mě ten sociálně demokratický. Vždy jsem o politice diskutoval rád. Zajímal jsem se, dokonce byly doby (na základní škole), kdy jsem uměl vyjmenovat jména všech ministrů a správně je přiřadit k odpovídajícímu resortu. Dnes žáci na základní škole mají problém citovat státní hymnu a o tom, jaké máme ministry, nemají takřka ani tušení. A tak jsem se rozhodl do strany rovnou vstoupit. Proč ne? Mohl jsem se tak od počátku podílet na volebních programech a zasahovat do veřejného dění. Hlavně jsem pak docílil klidného svědomí – volím = mohu „nadávat na politiku“ a jsem politicky aktivní = dělám maximum pro to, aby byl program, který mě oslovil, šířen mezi ostatní občany.

V roce 2020 cítím, že členství v nějaké politické straně je skoro jako odznak statečnosti. Jsem pod neustálou palbou spousty lidí, kteří to „prostě nechápou.“ Ale já mám stále klid na duši – vizte výše. Po letech členství přibývá malý, i když významný bonus – postoupil jsem ve stranické hierarchii výše, a tak už nejen volím, jsem angažovaný, ale už mohu být volen. Tedy, ne že bych před lety nemohl být volen, ale tak nějak vám dojde, že „v tom neumíte chodit“ a přece jen je lepší pár let pozorovat, co a jak.