Dobrý den, dámy a pánové,

jmenuji se Radim Holeček, jsem univerzitní pedagog, exposlanec a nyní poradce poslance. Prezentuji zde závěry projektového týmu Spokojenost obyvatel, jehož jsem byl garantem. Téma, které by se v jiných městech zdálo být třeba okrajovým (jen jakousi samozřejmou třešinkou na dortu), se u nás ukázalo jako téma absolutně stěžejní. Došli jsme totiž k závěru, že máme co do činění s největší devastací podmínek pro život v Ústí od roku 1990. Kolabují všechny základní aktivity. V současné době dochází k brutálnímu úbytku obyvatel města. Pohled do čísel statistického úřadu hovoří jasně. Dala by se použít hláška z kultovního hrabalovského filmu Skřivánci na niti "Co je důležitější, mizí tady člověk, ale ne ten abstraktní, konkrétní lidi se nám ztrácej.“ A to až 300 konkrétních lidí ročně. Propad, který je navíc ještě ředěn přílivem nepřizpůsobivých. Dochází soustavně k odchodu vzdělaných obyvatel s vysokou přidanou hodnotou práce, kterému říkám odliv mozků. Mne osobně v poslední době zasáhl odchod mého přítele, evangelického faráře Hábla s celou rodinou, na Hradecko. Už v parlamentu jsem kolegům říkal:za každý autobus chytrých, které si pracně vypipláme, nám pošlete na sever tři autobusy těch, které v Praze nepotřebujete.