Vážený pane předsedo, vážení delegáti a hosté,

setkáváme se na našem sněmu v době nelehké pro Českou republiku, pro Evropu, pro celý svět. V době, která s sebou přináší výzvy a která v dalších letech ukáže, jak jsme obstáli před svým okolím, ale také sami před sebou. Máme na co navazovat. Věřím, a jsem o tom přesvědčen, že naší historií a tradicí nejsme svázáni ani svazováni, ale že nám jsou dobrým východiskem pro řešení současných problémů. Máme navíc několik velkých příkladů a vzorů, o které se můžeme opřít v téměř stoleté historii naší republiky, bezesporu světově uznávané osobnosti - Masaryka a Havla. Bylo by pěkné, kdyby se podařilo podstatu jejich veřejného snažení naplňovat a principy, které se snažili do obou mladých demokracií vštípit, začali více fakticky uskutečňovat a méně o nich mluvit či planě diskutovat.

Chtěl bych poděkovat touto cestou Karlu Schwarzenbergovi, že celým svým životem toto naplňuje a po odchodu Václava Havla převzal onen pomyslný plamen, který se snaží zažehnout v mnohých kolem sebe. Jsem opravdu rád, že se mu to daří. Je to dobrým závdavkem pro budoucnost, dnes si jej možná tolik neuvědomujeme, není to dnes tolik vidět, ale za pár let, až mladí aktivní lidé vstoupí do politiky či do veřejného života obecně, potom najde tato činnost naplnění.