Běžně se dnes stane, že žadatel o dotaci projde kontrolou na začátku, v jejím průběhu i na konci čerpání dotačního titulu. Přesto nakonec může vrátit celou dotaci a pokutu navíc. I když má několikrát „lejstro“ o tom, že vše, co činil, bylo v pořádku, a že poskytovatel dotace nenašel žádný nesoulad s pravidly čerpání dotace, či zákonem. Nikoho zde již ani nezaráží, že naprosto odlišné výsledky kontrol přijdou od regionálních rad, Úřadu na ochranu hospodářské soutěže či Ministerstva financí. A že se všechny tyto instituce navzájem nerespektují.

O systému kontrol ve veřejné správě se začalo debatovat minulý týden na posledním jednání Poslanecké sněmovny. Kromě samotného nesystémového řešení, nejednotné metodiky, nejednotného výkladu zákona, je potřeba zdůraznit to, že všechny tyto „kontroly“ zásadně administrativně (i finančně) zatěžují obecní úřady. Obzvláště na menších městech to může být velký problém. Známy jsou i příklady, kdy jedna kontrola čekala na to, až skončí předchozí, a bude jí tak moci poskytnout podklady pro kontrolu, které měla do té doby ona. Absurdní.

Nebavíme se zde přitom o nějakých pochybeních, která by znamenala špatné hospodaření s dotacemi, jejich zneužívání, či jiné nekalé aktivity. Jsou to mnohdy „chyby“ čistě administrativní, drobnosti – například chybějící podpis, špatně pojmenovaná příloha, prošlé potvrzení a podobně. Ani taková pochybení by se neměla opomíjet a chápu, že je třeba být v tomto ohledu pečlivý a důsledný. Na druhou stranu – zjistit by je měla již první kontrola a trest by měl být adekvátní pochybení.