Evropská unie selhala tak, že jsme svědky podobného maléru dosud ještě nebyli. Za asistence ministrů zahraničí Francie, Německa a Polska byla uzavřena dohoda mezi ukrajinskou vládou a ukrajinskou opozicí mimo jiné též o předčasných volbách. Z této dohody zbyl jen ubohý cár papíru a nikdo – opakuji nikdo z EU se ani nepokusil vynutit její splnění, či jen apelovat na to, že už od římských dob platí zásada, že smlouvy se mají dodržovat. Ministři zahraničí největších unijních států se právem mohou cítit jako šášové, protože stačil jediný zcela neznámý (!) člověk, který dohoda nedohoda pohrozil z pódia prezidentu Janukovyčovi útokem, pokud neodstoupí. A z EU ticho. Autorita nula. Zbytečná práce. Ostuda.

Když v roce 1991 v tehdejším SSSR „sesadila“ parta Janajev a spol. sovětského prezidenta Gorbačova s vysvětlením, že „není schopen zastávat úřad prezidenta“, byli a dodnes jsou právem označováni za pučisty. V úžasu zjišťuji, že pokud se přesně totéž stane na dnešní Ukrajině a legitimně zvolený prezident je dokonce týmiž slovy „sesazen“ z funkce, o pučisty najednou nejde?

Z hlediska práva je Viktor Janukovyč stále prezidentem Ukrajiny. Funkce se nevzdal a nebyl z ní odvolán ústavním způsobem. Vláda pana Jaceňuka není tedy legitimní vládou Ukrajiny. Jednoduše proto, že nebyla jmenována stávajícím (jediným) prezidentem. Co prosím dělá takový ukrajinský Ústavní soud?