Masaryk přitom vycházel z ústřední premisy, kterou beze zbytku podepisuji: totiž, že demokracie je diskuze. To z ní činí jedinečnou formu vlády, na jejíž kvalitě máme neúnavně pracovat, a to například tím, že dokážeme naslouchat, přemýšlet a diskutovat. Číst díla Masaryka se tak vždy vyplatí a neměli bychom to činit jen dnes, kdy si připomínáme 165 let od jeho narození. Má to však být zejména toto významné jubileum, kdy by mělo zaznít několik jeho zásadních myšlenek. Řada z nich je totiž skutečně aktivní dodnes a je pozoruhodné, jaký morální imperativ zanechávají.

Zkusme se v tomto kontextu pozastavit nad třemi tématy, kterými aktuálně žije naše politika.

Tím prvním je týden stará volba předsedy hnutí ANO, Andreje Babiše. Pan staronový předseda byl totiž zvolen jednomyslně, získal tedy 100 % všech odevzdaných hlasů. Tím si vysloužil skutečný unikát v dosavadním politickém vývoji České republiky, který nemá obdoby. Protože takto dosud nebyl zvolen žádný jiný předseda nějaké stávající politické strany. Je takováto politika skutečně o diskuzi? A je to vůbec politika? Nespočívá kvalita demokracie v konkurenci a názorové heterogenitě? Babišovo hnutí ANO tím bohužel spíše opětovně ukazuje na to, že je podnikem jednoho člověka a že to jeho představitelé mají k otevřené diskuzi ještě hodně daleko. Ta se totiž nekonala nejen během samotného volebního sněmu, ale nekoná se ve straně vůbec.