Zdanění církevních restitucí je v tuto chvíli možná jedinou možností, jak alespoň částečně eliminovat negativní dopady této zlodějny. O finanční náhrady až tak úplně nejde, protože ten majetek povětšinou církvím ani nepatřil. Je to jakýsi dar či transfer státních prostředků náboženským společnostem a mělo by to podléhat dani z příjmu.
Církevní restituce nebyly vůbec nutné. Církve by s tím majetkem mohly hospodařit jako s tzv. lénem, jako tomu bylo historicky, a z těch výnosů by se mohly financovat. Stát, a potažmo občané, by neztratil vlastnická práva k majetku. Ovšem bez majetkových přesunů by aktéři této lumpárny, včetně všech potřebných přeběhlíků, nemohli profitovat.
Posléze, aby nebylo možné revidovat tento zločinný čin, tak navíc byly podepsány smlouvy, na které se nyní zastánci tzv. restitucí obracejí. Tato hanebnost byla velmi dobře promyšlena a dokonána tak, aby se ztížilo následné zdanění a vůbec revize tohoto zločinu.
(převzato z Profilu)
PhDr. Ing. Mgr. Jan Hrnčíř, MBA, LL.M.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
