V čem se asi neshodneme, to je to vyzdvihování naopak pokojné demonstrace v létě 2015 v Drážďanech. Účastníci demonstrovali za uzavření hranic a nevpouštění uprchlíků. Vím, pan Petráček píše „proti otevření hranic a nekontrolovatelnému přílivu běženců a migrantů“. Fakticky je to totéž, jen hodnotící znaménko je opačné.
Opravdu stačí, když se demonstruje pokojně, a účel demonstrace to činí přijatelným, jakkoliv je mravně pochybný nebo přinejmenším nejednoznačný?
Pravda, tento způsob hodnocení nejrůznějších veřejných vystoupení je dnes běžný. Slýcháme to v médiích často. Hlavně pořádek. Ulicemi prošel průvod neonacistů, všichni v důsledku neblahých historických zkušeností víme, co jsou zač, ale média spokojeně konstatují, že jejich demonstrace proběhla v klidu a veřejný pořádek že nebyl narušen.
Vzpomínám si stále dosti dobře na události ledna 1969, kdy po našem hokejovém vítězství nad Sověty došlo k demolování kanceláří Aeroflotu na Václavském náměstí. Dodnes není úplně jasno, jestli šlo jen o spontánní akci demonstrantů, o touhu aspoň trochu si zchladit žáhu na instituci státu, který půl roku předtím okupoval Československo. Nebo zda nějakou roli sehráli i provokatéři, úkolovaní, aby vytvořili záminku k chystaným represím vůči zastáncům tzv. polednového vývoje.
Jak tuhle událost hodnotit z vyššího hlediska mravního? Z hlediska běžné morálky je jistě nepřípustné ničit cizí majetek, navíc majetek cizího státu. Ale…
Zpět k protestům na summitu G20. Co vím z řady reportáží a komentářů, protestů se účastnilo asi sto tisíc lidí, ale jen malá část z nich se dopouštěla ničení majetku a násilí. A ti nechť jsou voláni k odpovědnosti dle zákona.
Máme ale kvůli té násilnické menšině odsoudit i tu většinu nejenže demonstrující pokojně, ale i za něco, proti čemu těžko něco mít z morálního hlediska? Což my jsme spokojeni se současným stavem světa, což nepociťujeme, že změny jsou potřebné, že jsou dokonce skoro na spadnutí? A nevyjadřují tu potřebu i výsledky řady voleb v Evropě a ve Spojených státech, jakkoliv jde někdy spíše o voličské tápání a hledání?
A není to nakonec pravdě více odpovídající vysvětlení toho, proč má německý vicekancléř Sigmar Gabriel více pochopení pro demonstrující v Hamburku než pro ty v Drážďanech? Proč více „fandí“ těm než oněm? Není něco na tom, že špatný nebo přinejmenším kontroverzní účel nelze posvětit sebemírumilovnějším způsobem jeho dosahování? Že jako účel nesvětí prostředky, tak ani sebepokojnější prostředky nemohou posvětit libovolný účel?
Miroslav Hudec, psycholog a publicista
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
