Čistě soukromě si však myslím, že několik málo stovek let asi těžko mohlo změnit fyziologické mechanismy člověka, které vznikaly a vyvíjely se po celou historii lidského rodu. Když navíc s umělým osvětlením, které by třeba (opět jen laický názor) mohlo mít na ty biorytmy nějaký vliv, žijeme sotva dvě století. Nepočítáme-li ovšem louče a svíčky.

Tak si dovolím zmínit spíš praktický postřeh ze svého oboru. Týká se zvláštnosti chování školních dětí při změně času. Jmenovitě při přechodu ze středoevropského (žádný „zimní“ čas neexistuje) na letní koncem března. Nápadně často totiž ve čtvrtém čtvrtletí školního roku přibývají ve školských i neškolských poradenských zařízeních děti s problémy se soustředěním, s poklesem výkonu při vyučování, se zhoršením chování. Posílají je učitelé, ale přicházejí s nimi rodiče i z vlastní iniciativy.

On to je a vždycky byl tak trochu obecný problém, když se začíná blížit konec školního roku. Dobře si vzpomínám, jak těžké je udržet pozornost, když do třídy otevřenými okny proudí teplý vzduch a vůně rozkvetlých barevných hlohů v ulici, kontrastujících se šmolkově modrou oblohou. A do toho švíření vlaštovek spolehlivě konkurující hlasu učitele, vykládajícího cosi odtažitého o vidu nedokonavém.