V 90. létech jsme byli přizváni ke spoluúčasti na přijímacím řízení na jednu ze středních škol. Zadání znělo za pomoci odborných metod posoudit nadání uchazečů. Několik roků jsme tak s onou střední školou spolupracovali.

Jenomže se nejednou stalo, že se jako talentované ukázalo dítě, které v didaktické části přijímacích zkoušek moc nezabodovalo. A naopak.  Z obav z  rostoucí nespokojenosti rodičů dobře naučených a pilných, leč jinak spíše průměrných dětí škola spolupráci s námi raději ukončila. Předtím ještě zkoušela upravovat zkoušková kriteria tak, aby se výrazněji zvýšila váha didaktické části zkoušky a snížila váha té, která posuzovala obecné studijní předpoklady.

To byl ovšem postup, který šel přesně proti původnímu předsevzetí školy přijímat především ty nejtalentovanější děti. Mezi výraznějšími talenty totiž spíše výjimečně najdeme takové jedince, kteří vynikají úplně ve všem, ve všech školních předmětech. Mnohem častěji jde o talent v nějaké konkrétní oblasti.