Včera proběhlo ve Vatikánu setkání papeže Františka s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen (v kalhotách a bez závoje).

Po setkáních s papežem a rovněž kardinálem státním sekretářem poskytla von der Leyen rozhovor Vatikánskému rozhlasu, ve kterém uvedla, že vztahy mezi Svatým stolcem a Evropskou unií jsou „dokonalé”.

Podle jejího názoru minulé půlstoletí ukázalo, že obě tyto instituce „vysílají na stejných vlnách” a jejich dobrá spolupráce se zakládá na sdílení stejných hodnot, jako úsilí o mír, solidaritu a důstojnost člověka a dále, že „Křesťanství je v Evropě hluboce zakořeněné. (...) Křesťanské hodnoty vnímáme v našich každodenních činnostech, když mluvíme o velkém tématu míru, když mluvíme o důstojnosti člověka, ale také o solidaritě – nebo poněkud starším jazykem o milosrdenství. Při těchto příležitostech vnímáme křesťanské kořeny a také hloubku, s níž jsou zapuštěny do našich časů. (...) Je tu ale ještě druhý prvek. V dobách polarizace, populismu, nacionalismu má ohromná a jednotící síla náboženství, angažovaného ve službě smíření a jednoty, nesmírný význam. A máme-li na mysli, že je to jednotící prvek, který nám dodává sílu stavět se čelem k současnosti a především k závazkům, které jsou před námi, pochopíme, jak velkou roli náboženství sehrává.”
Toto zdánlivě „odzbrojující“ prohlášení předsedkyně Evropské komise si podle mě žádá několik poznámek.