Zeptal se na to Bedřich Smetana, když vytvořil symfonické básně Má vlast. Rok po premiéře Vltavy se do této vlasti narodil Tomáš Baťa, který nejen změnil mezinárodní pohled na obuvnický průmysl, ale také ukázal, že Čech může být světový. Baťovy boty měl na sobě možná i Tomáš Garrique Masaryk, když při svém projevu 28. října 1918 prohlásil: „Dosáhli jsme samostatné republiky, protože jsme horoucně věřili ve své národní ideály, že jsme ve svém nitru uznávali a ctili něco svatého a že jsme měli důvěru v lidi a lid; a stejně udržíme si svoji republiku a demokracii, když budeme věřit ve své ideály, když uznáme to svaté a když budeme důvěřovat jeden v druhého.“

Ačkoliv se to může zdát paradoxní, aby člověk věřil a naplnil své ideály, musí být realistou. Náš úspěch se skládá z naší podstaty a tou je, i když si to mnohdy přestáváme uvědomovat, český národ. Jsme národem, který stvořil mnoho světových umělců, špičkových lékařů a výjimečných sportovců. Jsme národem, který má za sebou nelehkou historii a náročnou budoucnost. V duchu evropské integrace, která se postupně stává národní desintegrací, máme před sebou trnitou cestu, kterou budeme schopni projít pouze v případě, že se nebudeme bát svoji podstatu obnovit a hájit se s ní.