Více než 72 milionů lidí se nedočkalo kvůli válce konce roku 1945. Z Československa zahynulo 25 tisíc vojáků, 63 tisíc civilistů a pro 277 tisíc lidí skončila jejich životní cesta za zdmi koncentračních či pracovních táborů. Celkem 365 tisíc lidí, kterým zrůdný režim sebral sny a naději do budoucna.

Kolik nám zůstalo obrázků po dětech, které se radovaly z života i přes fašistická zvěrstva? Po dětech, které měly velké plány a cíle, ale kvůli fašismu museli začít nosit žlutou hvězdu a společnost se k nim obrátila zády. Nechápaly proč. I tak se radovaly ze života až do posledních osudných chvil. Viděli jste někdy takový obrázek? Doporučuji se vám na nějaký takový podívat. V těch chvílích si uvědomuji, jaké máme štěstí.

Pocházím z Uherskohradišťska a pro nás je druhá světová válka něčím, co se nám vrylo pod kůži. Hlavně kvůli odboji a výsadkářům. Asi všichni ví, že výsadkáři Josef Gabčík a Jan Kubiš, spáchali v roce 1943 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha, kterým jsme si jistě také zajistili místo v povědomí spojenců a přestože jsme byli Protektorátem, zařadili jsme se na stranu vítězů. Málo lidí už však ví, že v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje, kde tito dva mladí muži zemřeli, s nimi padlo dalších pět výsadkářů. Mezi nimi 22 letý Josef Bublík z Bánova a 27 letý Jan Hrubý z Kunovic. Kolik toho ještě ti všichni měli před sebou. Ale nedožili se toho, protože byli zrazeni.