Někteří lidé či celé společenské skupiny však k mé lítosti zdá se, upřednostňují vlastní zájmy. Už zase, chtělo by se říci. Bylo mi již od počátku divné, kolik bylo kolem vzniku Muzea tahanic.

Je logické, že se vznik paměťové instituce HMP nelíbí komunistům, protože bude připomínat zločiny předlistopadového režimu a komunistické strany, ke které se stále někteří lidé hrdě a beze studu hlásí. S tím jsme počítali a přežijeme to.

Je ovšem smutné, když muzeum torpédují i lidé, kterých jsem si vážila, a věřila, že budou naopak jeho největšími příznivci, spolupracovníky a tahouny jeho úspěchu. Neb je to v zájmu celé naší dosud demokratické společnosti.

Velmi mě šokoval úterní facebookový příspěvek pana Mikuláše Kroupy, ředitele vážené instituce Post Bellum a Paměti národa, který byl od počátku u jednání o vzniku Muzea paměti XX. století a po jeho vzniku, což bylo 17. 11. 2019, i členem Správní rady muzea.

Poté se byl i spoluaktér „tahanic“ kolem sídla muzea, vypadalo to, že zřejmě neusiloval ani tak o sídlo pro muzeum, jako spíš pro své sdružení Post Bellum a jeho projekt Paměť národa, který je mimochodem skvělý a úcty i obdivu jednoznačně hodný. Nevím, možná mu křivdím.