Lidem, aby se měli z čeho uživit, nezbývá jiná alternativa, než „vzít“ práci přes agenturu. Počet těchto podnikajících subjektů, které mají povolení ke zprostředkování práce, od roku 2008 postupně klesal z těžko uvěřitelného počtu 2500.

Nicméně, minulý rok jsme byli opět svědky nárůstu a občany „milované“ agentury se začaly množit jako houby po dešti, protože to byl, a stále je, výnosný business. Aktuálně jich v naší zemi nalezneme celkově 1500 až 1600. Je to prostě přirozený proces, kdy některé z nich zaniknou, další se transformují a jiné vzniknou.

Cílem kontrol orgánů inspekce je zamezit obcházení zákoníku práce, a toho bohužel bylo podle oficiálního stanoviska Státního úřadu inspekce práce dosaženo pouze částečně. Z toho nám vyplývá, že tyto subjekty „vesele“ porušují pracovní zákoník všemožně nadále. Agentury dávají totiž přednost zisku a nikoliv kvalitě a dobrému jménu, jak by to mělo být. Na druhé straně, pracovníci se kvůli strachu o práci bojí jakkoliv bránit.

Ke svízelné situaci dochází především, pokud zaměstnanec onemocní, pak uživatel přestane dávat zaměstnanci práci a jeho pracovní poměr je agenturou předčasně ukončen, neboť často nejsou podmínky předčasného ukončení sjednány ve smlouvě. Osobně považuji agenturní zaměstnávání za velmi neférové vůči zaměstnancům a jsem zastáncem tvrdé regulace těchto subjektů, protože pracovníkům vnášejí do života nejistotu, stres a prakticky žádnou perspektivní vizi do budoucna.

Ing. Pavel Janeček, KSČM