Přirovnala bych to k žabímu syndromu (žába ve vodě v hrnci se pomalu ohřívá až se uvaří, aniž by se znepokojila). Klima se otepluje, přibývá letních, respektive tropických dnů (v roce 2018 bylo do svaté Anny, tedy do  26. 7. , 75 letních dní, kdy teplota přesáhla 25° C a 21 tropických dní, kdy teplota přesáhla 30° C. Astronomické léto však začalo 35 dní před svatou Annou. Tyto meteorologické údaje jasně potvrzují dopady klimatické změny způsobující v Čechách a na Moravě kritické sucho, ohrožující úrodu, lesy a vodní zdroje.). Města jsou přehřátá, čemuž pomáhají povrchy kumulující sluneční záření: černé střechy, černý asfalt, beton, stovky rozpálených vozidel na nestíněných parkovištích. Tyto rozpálené povrchy vyzařují teplo zpětně do okolí, sálají teplo dlouho do noci a město se nestačí ochlazovat.

Na to, že k životu ve městě potřebujeme klimatizované kanceláře, byty či auta si zvykáme. Také na to, že je sucho. Zkrátka většinou pokrčíme rameny, pokýváme hlavou a smiřujeme se s tím, že v létě je ve městě k nevydržení. Konkrétně v Prostějově se navíc vytrvale kácí  vzrostlé stromy. Pod rouškou “revitalizace” se ničí funkční zeleň, na jejíž místo jsou vysazované nové stromky. Jak taková zeleň po pár letech od vysazení vypadá, se můžete podívat na obrázku. Nic moc, že? A víte, že k nahrazení jednoho 80letého buku je potřeba 1500 desetiletých stromků? (zdroj: Václav Větvička – Život se stromy, nakl. Dokořán, 2017). Z Prostějova se pomalu stává dokonalá betonová placka. Když vezmeme v úvahu, že leží v inverzní kotlině a v zimě je vzduch v Prostějově často horší než například v Ostravě, nabízí se otázka, jak dlouho ještě “žába vydrží”…

Přitom stačí opravdu málo.