Tragédie stmelila nejen občany, ale také rozbouřenou politickou scénu. Až dosud se nikdo z politiků nepokusil zneužít situaci ve svůj prospěch a nepožadoval od zástupců z jiného tábora vyvození politické odpovědnosti. Právě naopak, na tiskové konferenci těsně po tragédii vystupovali politici z vládní koalice tvořené Rakouskou lidovou stranou (ÖVP), Sociálnědemokratickou stranou Rakouska (SPÖ) a liberálními NEOS bok po boku se starostkou Štýrského Hradce z Komunistické strany Rakouska a zemským hejtmanem z opoziční Svobodné strany Rakouska (FPÖ).
Politická situace v zemi je přitom od loňských parlamentních voleb velmi vyhrocená. Přestože zářijové volby vyhrála pravicová FPÖ vedená charismatickým Herbertem Kicklem, prezident Alexander van der Bellen ji odmítl pověřit sestavením vlády. S FPÖ nejdříve odmítaly spolupracovat také další politické strany. První pokus o vytvoření trojkoalice tvořené lidovci, sociálními demokraty a NEOS ztroskotal na vzájemné nedůvěře a neochotě zástupců jednotlivých stran ustoupit ze svých požadavků.
Následně se koalici v lednu pokusil sestavit lídr Svobodných Herbert Kickl. Z vedení Rakouské lidové strany hned na začátku roku odešel Karl Nehammer, mezi nímž a Kicklem panuje dlouhodobě vzájemná averze. Na scéně se objevil nový lídr lidovců Christian Stocker, s nímž Kickl mohl vyjednávat mnohem snáz. Vzájemná spolupráce vypadala zkraje slibně, obě strany se dohodly na přijetí rozpočtového balíčku ve výši 6,3 miliardy eur, jenž měl pomoci snížit schodek rakouského státního rozpočtu do roku 2031. V polovině února ale nakonec spolupráce mezi oběma stranami ztroskotala.
Úspěšný byl nakonec až třetí pokus o sestavení vlády, napodruhé se díky větším vzájemným kompromisům v březnu shodli lidovci, sociální demokraté a NEOS. Spolkovým kancléřem byl jmenován nový lídr lidovců Christian Stocker. Nenápadný a nečekaný kandidát na post kancléře se chopil vlády v době, kdy Rakousko čelí ekonomické recesi, rostoucí nezaměstnanosti, vysokému zadlužení (a dokonce historicky vůbec nejvyššímu státnímu dluhu), a celospolečenskému napětí. Stockerův kabinet již schválil rozpočet na následující dva roky, díky němuž by se státní kase mělo podařit ušetřit až 15 miliard eur. Dalším důležitým opatřením je rozhodnutí o zvýšení minimálního věku odchodu do důchodu na 63 let. Vedle ekonomiky Stockerova vláda řeší také otázku migrace, která je v Rakousku dlouhodobě jedním z vůbec nejpalčivějších témat. Prakticky ihned po svém nástupu kabinet dočasně pozastavil proces slučování rodin migrantů, kteří již v Rakousku získali azyl.
Přestože jsou zlepšení ekonomické situace a otázka migrace jedněmi ze Stockerových priorit, zůstává otázkou, zda jeho řešení budou dlouhodobě efektivní. A co je ještě důležitější, zda se jako takové budou jevit i rakouské společnosti. Může se totiž stát, že vedle nutných a potřebných řešení nabízených opoziční FPÖ s charismatickým lídrem Kicklem v čele mohou Stockerovy reformy části Rakušanů časem začít připadat jako nedostatečné. Už nyní jsou Svobodní jedinou stranou, která se v průzkumech od voleb drží nad hranicí 30 % a neustále posiluje.
Kartami by teoreticky mohla zamíchat bývalá hvězda lidovců Sebastian Kurz. Toho nedávno soud zprostil obžaloby z údajné křivé výpovědi před parlamentním výborem v roce 2020, za kterou původně dostal osmiměsíční podmíněný trest odnětí svobody. Kurz měl podle obžaloby ve funkci kancléře zasahovat do výběru šéfa státní společnosti ÖBAG, přičemž svou roli ve výběrovém řízení u soudu později zlehčoval. Dalším škraloupem na jeho pověsti je aféra Ibizagate. V květnu 2019 totiž bylo v médiích zveřejněno video, v němž tehdejší lídr Svobodných Heinz-Christian Strache na Ibize hovoří o vládním zneužívání moci a korupci. Vládu přitom tehdy tvořili Svobodní právě s lidovci vedenými Sebastianem Kurzem. Aféra nakonec vedla k pádu vlády a předčasným parlamentním volbám. Přestože Kurz nyní oficiálně na politiku zanevřel a věnuje se výhradně byznysu, vzhledem k jeho nízkému věku a dřívějším úspěchům je možné, že by mohl postupem času začít toužit po návratu k moci.
Politická a ekonomická stabilita v Rakousku má klíčový vliv také na Česko. Alpská republika je naším čtvrtým největším dovozcem, a naopak šestým nejvýznamnějším trhem pro náš export. Pravidelně spolupracujeme nejen na bilaterální úrovni a v rámci Evropské unie, ale také například prostřednictvím tzv. Slavkovského formátu. Neoddiskutovatelně nás pojí také kulturní, historické a společenské vazby. Je proto i v našem zájmu, aby se politická a ekonomická situace v Rakousku co nejdříve normalizovala.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
