Vážené dámy a pánové,

právě dnes se zde projednává, zda zakotvit ochranu vody a půdy do české Ústavy. Dobře víme, že voda přímo ovlivňuje kvalitu života. A nejen to, určuje i, zda nějaký život vůbec bude. Proto je nutné, aby tato komodita byla pod kontrolou státu. Opakovaná sucha v posledních letech jednoznačně prokázala, že voda je surovina, okolo které se bude točit světová politika. Sucho v nedávné minulosti i v současnosti i prognózy odborníků ukazují, že celé lidstvo je na pokraji celosvětové vodní krize. Vlivem změn životního prostředí způsobených lidskou činností i celkovou změnou klimatu se tak dostává do popředí zájem o zachování podzemních a povrchových vod, ale i úrodné půdy. Jedná se o strategicky důležité a nenahraditelné suroviny. Četnost a intenzita sucha bude s největší pravděpodobností pokračovat. Z krajiny mizí voda. Klesá nám hladina podzemních vod. Snižují se průtoky v řekách, zásoby v přehradách. Vysychají studny. A mnohdy lokálně kolísá zásobování obyvatel pitnou vodou. Takže státy, které nebudou mít vodní zdroje nebo ornou půdu pod svou kontrolou, se stanou zranitelnými, a tím se stanou zranitelní i jejich občané.

Voda, stejně jako například vzduch nebo půda, nemůže být předmětem obchodu. A víme dobře, že snahy o ovládnutí zdrojů nejen pitné vody hýbou světem. Privatizace vody byla tenkrát kardinální hloupost, jejíž důsledkem je současná rozdílná cena a zanedbaná vodárenská infrastruktura. Soukromí zahraniční zprostředkovatelé dostatečně neinvestují do její údržby a modernizace. Důsledkem toho jsou časté havárie vodovodních systémů, následné ztráty na pitné vodě, které uniknou do okolní půdy, stejně jako opravy zaplatí občané.